Srpen 2008

KONEC - OP

31. srpna 2008 v 21:54 OPOŽDĚNÁ POMSTA

14. díl

Omlouvám se, že jste museli na tento díl čekat, ale chtěla jsem si ještě užít konec prázdnin.

Test o fretkách

30. srpna 2008 v 11:26 FRETKA
Další testík - tentokrát ne k Mirandě, ale o fretce.
Najdete ho zde

Test k Mirandě

29. srpna 2008 v 21:49 testy ke komixům
Tento test je pro čtenáře Mirandina hororu.
Najde te ho zde
Přeji hezkou zábavu a pokud se vám bude tento test líbit, napište do komentářů a já udělám další.

Znamení 2

27. srpna 2008 v 14:16 Blbinky

Další hezká sada znamení

Kozoroh

Potrhlé fretky

27. srpna 2008 v 13:22 FRETKA

Skvělé video

Tohle sice nejsou moje fretky, ale ty lumpárny jsou stejné, jako vidím každý den doma. Pusťte si i zvuk.

Láska nezná letopočty - úvod

26. srpna 2008 v 21:22 | Nikča |  LÁSKA NEZNÁ LETOPOČTY

Úvod

Prosím omluvte kvalitu některých fotek v komixu, ale můj dřívější počítač nezvládal náročnou grafiku ve hře.

Znamení

26. srpna 2008 v 20:28 Blbinky

Kozoroh



Nějaké diplomky co jsem dostala

25. srpna 2008 v 12:54 AKTUÁLNĚ
a za bleskovku od SB Nikikiki
moc dík
Nikča

Pomůžete s novým komixem?

22. srpna 2008 v 11:51 AKTUÁLNĚ

Pomůžete mi?

Protože dnešní díl Opožděné pomsty je předposlední, chystám pro vás od září nový komix.
Bude se částečně odehrávat ve středověku.
Proto vás prosím. Jestli znáte nějaké dobré stránky se středověkýma downloadama (oblečení, nábytek……..), tak mi je prosím napište do komentů.
Teda mimo modthesims 2, All about style a Parsimonious.
Předem moc dík
Nikča


Bleskovka k Mirandě

19. srpna 2008 v 17:11 Soutěž

Chcete vědět kolik bude mít Miranda ještě dílů?

Zde máte novou bleskovku, kdo mi pošle na email tuto šifru vyluštěnou, dostane diplom s Mirandou a download UFA (ty co létají v sousedství), které si můžete postavit na pozemek, nebo vrtulník.
Prosím nepište to do komentu, ale na email!!!!
Tady je, tak luštěte.Jestli ovšem nevíte jak to vyluštit, tak na tomto blugu je i klíč k tomu.
// - - / . . / . - . / . - / - ./ - . . /. - //- . . . /. . . - /- . . /. // - - / . . / - // . - / . . . /. . // . . - - -/. . . . . // - . . /. . / . - . . / . . -/// - . . . /. . -/ - . ./ . // - / . - . / . . . - / . - /- // . - - -/ . / . . . / - / . // - . - . / . / . - . . / . // - - . . / . - / . - . / . . /// . - - . / - - - / - / - - - / - - // . . . / . // - - / . . - / - - . . / . / - / . // - / . / . . . / . . / - // - . / . - // - . / . / - . - . / - - - // - . / - - - / . . . - / . / . . . . / --- // - . / . // . - . . / . . // . - . . / . / . - - . / . . . / . . / . . . . / - - - ///
Už se těším na vaše odpovědi a kdyby se vyskytla nějaká chybička v šifře. Tak mi to prosím napište.Kontrolovala jsem to, ale jsme jen lidi.

18. díl - MH

19. srpna 2008 v 9:57 MIRANDIN HOROR

18. díl

Přiblížila jsem se k těm podivným bytostem, ale nevypadalo to ,že by mi chtěly ublížit.
Najednou se rozestoupily a mezi nimi se objevil bratr Liky.
Pocítila jsem takovou radost, že jsem se k němu rozběhla a padla mu do náruče.
Dokonce jsem mu ze samého štěstí dala pusu. Úplně cizímu člověku (teda vlastně mimozemšťanovi). Vidím ho poprvé v životě a přesto se u něj cítím v bezpečí.
"Tohle jsou mí dobří pomocníci Ninové, doufám, že tě nevyděsili. Já se jmenuji….(vůbec jsem mu nerozuměla), ale můžeš mi jako Dexter říkat Mik."
"V tuto chvíli máme obsazen celý dům. Ninové se právě chystají odstavit počítače."
Dexterovo jméno mě vrátilo do reality:
"Proč jste se tu neobjevili dřív!!!Už jsem měla strach, že se ta svatba bude konat."
"Čekal jsem na vhodnou příležitost, až bude Dexter zaměstnán něčím jiným - právě vaší svatbou. Jen po tobě musím chtít, abys ještě vytrvala a sešla dolů k obřadu."
"Všichni už tam čekají. Neboj, nedovolím tomu šílenci, aby si tě přivlastnil."
S lehkým srdcem jsem se celá usměvavá objevila venku a tvářila se jako šťastná nevěsta. Viky na mě zírala totálně nechápavě.
Dexter, úplně zaslepený láskou, vůbec nepostřehl tu podezřelou strojenost.
Jeho ANO bylo slyšet na míle daleko.
Já jsem s odpovědí váhala. " Tak kde sakra jsou!!!!" Napětí se už dalo pomalu krájet.
"Ptám se Vás ještě jednou slečno Mirando Maxwell, berete si zde přítomného Dexteta Kirbyho dobrovolně?"
"Já mám námitku!!!! Tak nějak se to říká, ne?"
Na konci červeného koberce stáli naši zachránci.
"Slečna Miranda si tohodle pána vůbec nechce vzít dobrovolně. Takže sňatek nejspíš nemá opodstatnění."
"Tví poskoci ti nepomůžou!!! Na můj povel budou během pár vteřin zneškodněni."
Sluhové najednou jeden po druhém popadali na zem a nejevili známky života.
"Nikam neodcházej Dextete, máme tu spolu nějaké jednání."
"Nechal jsem svou sestru s tebou odletět, protože jsem věřil, že bude šťastná."
"Před odletem mi slíbila, že pokud mě bude potřebovat, ozve se.A v takovém případě s tebou nebudu mít slitování!!!!"
"Celý čas jsem dostával zprávy, že se jí daří dobře. Byl jsem rád. Teď mě však na cestě vesmírem zastihlo její volání o pomoc. Nevíš, kdo psal ty předchozí zprávy?"
Lika, která zatím nehnutě poslouchala, se vztekle rozběhla k Dexterovi.
"Ty bídáku. To ty jsi ty zprávy posílál, že?"
Sledovali jsme, jak do něj buší pěstmi a strašně nadává. Dexter se ani nebránil.
Najednou se situace obrátila. Nevím odkud, Dexter vylovil paralyzátor a Liku zneškodnil.
Postavil ji před sebe jako rukojmí a táhl směrem ke křoví.
Nemohli jsme nic dělat.
Když jsme doběhli na místo, kde zmizel, našli jsme tam dobře ukryté tajné dveře.
Pokračování příště……
Bleskovka k Mirandě ZDE

12. díl -OP

17. srpna 2008 v 11:08 OPOŽDĚNÁ POMSTA

12. díl

Byla jsem úplně sevřená strachem jestli mě nepozná. Pro ten případ jsem měla plán B. Naštěstí se zdálo, že na svou bývalou manželku úplně zapomněl. Jestli si mě prohlížel, tak jen proto, zda bych mohla být zajímavým objektem.
"Co pro Vás mohu udělat?"
Vytasila jsem se z historkou o bohaté vdově z jiného města, která se chce přestěhovat a investovat peníze do nového luxusního domu.
Hned projevil zájem. I když nevím, jestli ho zaujala vidina dobrého výdělku nebo to, že se mnou může trávit víc času a uhánět mě.
Nejspíš víc to druhé, protože mi při odchodu nabídl odvoz do hotelu. S díky jsem odmítla.
Chtěla jsem se projít. Nechápala jsem sama sebe, jak jsem mohla žit s tímhle člověkem. Vždyť pro něj každá žena včetně mě existuje jen dokud od ní nedostane, co chce. Pak na ni zapomene, jako by ani neexistovala.
Hned druhý den zavolal a domlouval si další pracovní schůzku.
Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že mě neodhalil. To jsem se tak strašně změnila? Sebastián mě poznal. Jenže ten se ode mě celé dny nehnul a zamilovaně mě sledoval.
Ležela jsem na gauči a stále přemýšlela, co za odporného člověka je vlastně můj manžel. V tom se ozvalo zaklepání.
Nikoho jsem nečekala. Za dveřmi stál právě Petr. Našel hotel podle telefonního čísla.
Suverénně vpadl dovnitř:
"Přišel jsem Vás vytáhnout ven. Musí Vám tu být samotné smutno."
Došli jsme do baru. Celou dobu jsem musela poslouchat jeho nechutné chvástání a strpět snahu o balení.
Rozhodla jsem se vkročit na tenký led:
"Vy nejste ženatý?"
Blábolil něco o strašné tragédii, ale ani náznak lítosti nebo možnosti, že jsem jeho ženě podobná, jsem neviděla. Prostě jen divadlo pro ostatní.
Začala jsem jednat. Ráno jsem se vloupala do domu a do láhve, kterou si pravidelně večer nalévá, jsem přimíchala trochu bylinek. Ty mě kdysi naučil namíchat Robin. Měli zesílit účinky alkoholu a rozvázat mu jazyk.
V kanceláři byl tentokrát sám. Nevím, co očekával, ale já se bavila jen o práci.
Když jsem odcházela, cítila jsem jeho mlsný pohled a bylo mi na zvracení.
Večer jsem oknem sledovala, jestli si nalije a pak jsem šla na věc.
Jeho nadšení z mé návštěvy nebralo konce.
Snesla jsem jeho objetí na přivítanou a snažila se ho držet nejdál od sebe, jak to šlo.
Navrhla jsem přípitek na uzavření naší příští spolupráce. Jen co odešel vedle, strčila jsem do kazeťáku prázdnou kazetu a nachystala nahrávání.
Nenápadně jsem vylila obsah sklenice a sledovala jak alkohol na něj začíná působit.
Konečně nastala pravá chvíle. Omluvila jsem se a odešla na toaletu.
Z kabelky jsem vytáhla paruku. Nasadila jsem si ji, změnila líčení a sama jsem se vyděsila. Před zrcadlem stála ta stará Melisa, kterou Petr znal.
Když jsem vstoupila do místnosti a promluvila. Vyskočil a nevěřícně zíral na ducha, který se tu náhle zjevil:
"Co ode mě chceš? Jsi přece mrtvá!!!!!"
Zapla jsem dálkovým ovladačm nahrávání.
"Co jsi mi to jenom udělal?"
Alkohol mu dodal sebejistoty a zároveň mu otupil rozumné myšlení. V domnění, že mluví jen s duchem, mi s výsměchem vylíčil celý jejich tehdejší zrůdný čin.
"Za všechno mohl ten dědek. Ještě, že jsem ho nechal chcípnout. Udělalo se mu špatně a chtěl podat svoje léky."
"Vykašlal jsem se na to a za chvíli bylo po něm….."
Tohle mě šokovalo. Dosud jsem myslela, že táta zemřel přirozeně. Nemohla jsem to dál poslouchat. Petra alkohol úplně zmohl a usnul. Popadla jsem kazetu, zahodila paruku a utekla co nejdál od něj. Jinak bych ho asi na místě uškrtila.
Zastavila jsem se až ve svém hotelovém pokoji. Já jsem zabila svého tátu!!! Kdybych si neusmyslela za toho lotra vdát, mohl ještě žít.
Neváhala jsem a brzy ráno vtrhla do kanceláře svého advokáta a přehrála mu kazetu.
"Myslím, že toto přiznání a vaše výpověď jsou naprosto dostačující, pro zatčení obou dvou."
Vzal telefon a zavolal na policii.
Pokračování příště…..

Neděle v Zoo

13. srpna 2008 v 20:49 Fotky z akcí

Zde vám chci ukázat pár nejlepší fotek z nedělní náštěvy ze Zoo Dvůr Králové

Nejhezčí fotka páreček papoušků
opičky
menší šelmička
slon
prase bradavičnaté.Moc té krásy nepobral.
žirafa která má velký hlad a taky jazyk.
ten má ale vývrtky
co se děje?
už to skoro mám
od toho bych nechtěla dostat facku
zebry- pěkně pruhovaný zadky

Bonus: A teď taky šelmička sice né ze Zoo, ale o to lumpatější

6. díl - R - Plavba s pirátem

13. srpna 2008 v 17:44 | nikča |  ROBINSONI
6. díl - R - Plavba s pirátem
Světlo se začalo rozestupovat, ale já jsem viděla převážně ještě bílo.
Potom jsem se podívala pořádně a spatřila něco, co mě hrozně vyděsilo.
Kolem mě stála parta oblud. Snažily se mi něco říct.
Rychle jsem zvedla a ze strachu jsem se rozběhla někam pryč.
Doběhla jsem na pláž, ale jedna obluda běžela za mnou a skoro mě doháněla.
Uviděla jsem jakousi nejméně sto let starou loď,ke které jsem se rozběhla ve snaze, že té vychrtlé obludě uteču.
Když jsem vylezla na palubu všimla jsem si skokánku a běžela na něj.
Napadlo mě totiž z něj skočit do moře a uplavat. Po podívání se dolů mě rychle přešla chuť někam skákat.
Myslela jsem, že to je můj konec a ohlédla se kde je obluda.Ta tam však už nebyla.
Místo ní tam stál jen nějaký panák a já si řekla, že se mi to jenom zdálo.
V tom šoku jsem ani nepomyslela na Vincenta,taťku a mamku. Proto jsem se šla podívat do kajuty jestli náhodou nejsou tam.
Můj optimismus mě rychle opustil. Čekal zde na mě druhý šok. Myslela jsem, že mi asi straší ve věži.
"Ne, to mi asi nestraší," řekla jsem si a pokusila se k tomu duchovi, co vypadal jako pirát přistoupit blíž.
Byl podivuhodně milý a říkal že se jmenuje Jack. Já ještě celá vystrašená jsem se mu svěřila s tím, co se mi stalo.
Řekl mi, že by věděl jak mi pomoct.
Přivedl mě ke stožáru a ukázal mi prastarou mapu:
"Toto je tvoje záchrana, abys je už nemusela potkat."
Vysvětlil my vše o řízení lodi a přichystali jsme se na rychlí odjezd. Vylezl na stožár a ukázal směr kam přesně máme jet.
Já šla vztyčit vlajku. Jack se samozřejmě chopil kormidla.
"Vlajka vztyčena!!" oznámila jsem a my vypluli.
Jack kormidloval a já jsem se šla podívat na výhled z lodi. Byla to nádhera. Vtom jsem uslyšela zezadu jakési divné zvuky zezadu a ohlídla se.
Neměla jsem to dělat. Byly tam zas ty obludy, před kterými jsme utíkali.
Během okamžiku byly všude a já se moc bála.
Chytily Jacka a zavřely ho zpět do kajuty.
"A teď si to vyřídíme s tebou!!!!!"
"Tady na ten ostrov tě vysadíme, je to naše poslání . Zbavujeme svět zlých lidí."
"K těm dvěma palmám? Vždyť tam nic není!!! Co tak strašného jsem udělala?"
"Vzpomeň si na prasátko. Kde ho máš?"
Víc se se mnou nebavily a vysadily mě samotnou na ostrově.
Strašně jsem křičela ať mě vezmou zpět, že pašíka najdu oni klidně odpluli i s korábem.
Nešťastně jsem se koukala do dálky na mizející loď, když se najednou vše kolem mě začalo ponořovat do tmy….
"Jane, jsi v pořádku? Prober se!!!!
Pokračování příště……


17. díl - MH

11. srpna 2008 v 20:07 MIRANDIN HOROR

17. díl

V duchu jsem se uklidňovala: "Mirando, teď to nesmíš zkazit!!!!!"
"A jak bys chtěl prosím tě zde na ostrově uspořádat svatbu. Kde vezmeš oddávajícího a já se chci vdávat v bílém, to si mám ušít šaty ze záclony?"
Neměj strach, jeden z mých sluhů, před tím než se zbláznil, mohl oddávat a tohle právo mu nikdo neodebral. A šaty nech na mě. Vyberu ti přesně podle tvého vkusu, na to se můžeš spolehnout."
"Do dvou týdnu bude vše nachystáno a můžeme se vzít. Chvíli počkej, dojdu pro ostatní a oznámíme jim to spolu."
Konečně příležitost dostat se k náhradním klíčům. Jak to říkala Lika?
Viděla ty klíče, když Dexter dával do trezoru vysílačku, kterou měla u sebe po příletu. Nechtěl, aby se mohla dovolat bratrovi. Trezor měl být zamaskovaný ve skříni.
A heslo? Prý je to člověk, který je mu na světě nejdražší. Podle Liky jsem to mohla být jedině já.
Trezor měl však jen čísla. Chvíli jsem přemýšlela a pak se mi před očima promítla klávesnice mobilu. To bude ono!!!!! Jako když píšeš SMS.
Povedlo se. Zavřela jsem skříň a čekala na příchod ostatních. Klíč mě studil ve výstřihu.
"Určitě jste zvědaví, proč jsem vás sem dovedl. Chceme Vám s Mirandou oznámit, že se za dva týdny vezmeme."
Viděla jsem jak ostatní rychle skryli překvapené výrazy a hlasitě nám blahopřáli.
"Prosím tě, co sis to navařila? Z tohohle se jen tak nevykroutíš."
"Mám klíče!!!!"
Teď zbývalo najít vhodnou příležitost a začít jednat.
"Musíš nějak zabavit Dextera a dostat ho na co nejdelší dobu pryč z domu."
"To je ale to poslední, co udělám. Jen, co navážeš spojení, tak končím."
"Ne zlatíčko, budeš to muset dohrát třeba až před oltář. Pokud ho naštveš, v lepším případě tě někam zase zavře a to by nám komplikovalo plány."
Poprosila jsem tedy Dextera, aby mě vzal na piknik k jezírku. Byl nadšením bez sebe.
Abych se vyhnula delší konverzaci, raději jsem zvolila plavání ve studené vodě.
Lice se zatím podařilo dostat k počítačům a překonat heslo (Pochopitelně opět MIRANDA)
"Nechci, aby si mi v té studené vodě zase onemocněla a museli jsme odložit naši svatbu. Už se vrátíme."
Dexter začal vylézat a já doufala, že jsme Lice poskytli dostatek času.
"Povedlo se bratr přiletí v nejbližší době."
"Já jen nechápu jak dokáže tak rychle cestovat vesmírem. Nemělo by to trvat strašně moc let nebo tak nějak?" strachovala jsem se.
Vy lidé, dokud se nenaučíte chápat čas i z jiného pohledu než doteď, budete neustále omezeni ve svém rozvoji. Až se od něj odpoutáte, dostanete se dál."
"Neměj strach přiletí včas."
"To doufám!!! Jinak bude z Mirandy brzy paní Kirbiová.",
Den svatby se neúprosně přiblížil. Všechno bylo přichystáno, jen záchrana nikde.
Oblékla jsem si svoje svatební šaty. Za jiných okolností bych s nimi byla úplně nadšená. Přesně takové bych si vybrala já sama. Neuvěřitelně, opět dokázal jak moc toho o mě ví.
Všichni se začali scházet k obřadu……
Můj konec se neúprosně blížil. Ještě čelenka do vlasů.....
Najednou se v zrcadle odrazila podivná postava.
Nevěřila jsem vlastním očím. V první chvíli mě napadlo, že něco takového snad mohl vymyslet jen Dexter. Už jsem se chystala začít křičet……
Pokračování příště…..

11. díl - OP

9. srpna 2008 v 22:42 OPOŽDĚNÁ POMSTA

11.díl

Najednou se v mé mysli začaly pomalu vynořovat staré vzpomínky……..
Viděla jsem Oskara ležícího v kaluži krve.
Rebeku mířící na mě pistolí…..
Po tvářích se mi začaly koulet slzy.
Když jsem se vyplakala, dostala jsem obrovskou zlost na svého manžela, Rebeku a Melánii. To si žádá pomstu.
Vydala jsem se za Sebastiánem do hotelu.
Sotva mě uviděl bylo mu všechno jasné:
"Já to tušil, už když jsem tě poprvé spatřil. Jen jsem tě nechtěl vylekat a čekal jsem jestli na to přijdeš sama.
Vyprávěla jsem mu svůj dosavadní život a nakonec jsme se oba shodli na tom, že to tělo, co považovali za mé, muselo patřit Rebece.
"Chci se tě zeptat na jedno. Chci dosáhnout toho, aby se ti dva přiznali a byli potrestaní. Můžu počítat s tím, že mi pomůžeš a neprozradíš mě?"
"Já jsem byl vždy na tvé straně a to nebudu měnit ani teď."
Celý den jsem se připravovala na cestu. Vybrala jsem část našich úspor (až mi vrátí můj majetek, tak to Mathewovi vrátím), sbalila si věci a napsala svým chlapům dopis. Oznámila jsem jim, že se mi vrátila paměť a musím vyřídit staré účty.
Poprosila jsem je ať mě nehledají, že se včas ozvu.
Když jsem po tolika letech stála před svým domem, bylo mi do pláče. Vzpomínky na mě útočily ze všech stran.
Měla jsem v úmyslu se Petrovi neprozradit a představit se jako zámožná dáma. Podle toho musí vypadat můj zevnějšek. Začala jsem vlasy.
Povedlo se. Ještě nakoupit nové šaty.
Ubytovala jsem se v hotelu a převlékl se. Málem jsem se nepoznala.
Ze všeho nejdřív jsem se vydala na hřbitov. Položit tátovi kytku na hrob.
"Dobrý den, já mám zaplaceno se o tento hrob starat, nikdo sem jinak nechodí. Vy jste je znala? ….."
Ten bídák, asi má pěkně černé svědomí, že se sem neodváží.
Poseděla jsem na hřbitově ještě chvíli a sbírala odvahu. Chtěla jsem se pokusit dostat aspoň do své kanceláře.
Klíče jsem našla na stejném místě, kde byly celá léta pro případ, že by je někdo zapomněl. Teď ještě jestli nezměnil kód na poplašném zařízení.
Povedlo se. Ten chlap je totiž strašně línej něco měnit.
Moje kancelář se stala skladištěm. Už pár let tu nikdo nejspíš nebyl . Všude samá pavučina.
Aby se zbavil vzpomínek odstěhoval všechny moje věci sem. Zase byl moc línej je vyhodit. Celý můj život se vešel do této malé místnosti.
Než jsem začala jednat musela jsem zmapovat situaci. Druhý den jsem navštívila svého starého právníka.
Poznal mě až po té, co jsem se mu představila. Byl zděšen, když jsem mu dovyprávěla svůj příběh:
"Já jsem vašemu muži nikdy nedůvěřoval, proto jsem pro něj po vaší smrti přestal pracovat."
"Abychom dosáhli rychlého zatčení, chtělo by to nějaké důkazy. Jinak se bude snažit vykroutit."
"Nebojte se, za pár dní Vám donesu jeho úplné přiznání."
Od právníka jsem zamířila rovnou za Petrem. Musela jsem ho vidět a zjistit, co ty roky dělal. Přivítala mě sekretářka. Pan ředitel, prý přijde za chvílí.
Posadila jsem se a začala jsem se modlit, aby mě nepoznal. Nikdy mě nedokázal milovat jako Sebastián, takže pochybuji, že by znal každé mé gesto. Neustále totiž musel sledovat všechny hezké ženy.
Konečně přišel a v jeho očích jsem viděla ten starý pohled mlsného psa větřícího nový zajímavý objekt. Měla jsem sto chutí ho na místě uškrtit……
Pokračování příště…….

16. díl - MH

6. srpna 2008 v 12:46 MIRANDIN HOROR

16. díl

První fázi dostal na starost Iris. Když jsme šli okolo skleníku, kde zrovna s Dextetem pracovali a on za mnou zamilovaně koukal, začal:
"Vidím, že Vaše nenávist k ní je jenom předstíraná. Vy po ní pořád toužíte, že?"
"Co je tobě po tom!!!"
"No, nechci Vám radit, ale pokud chcete ženu získat nemůžete na ní jít jako Vy tak násilně. Žena chce být pomalu rozmazlována a obdivována. Vy na ni vyrukujete s únosem a mrtvolami. To se pak nesmíte divit, že uteče."
"Zkuste ji pro začátek třeba vrátit fotoaparát. Mohla by pro mě udělat katalog květin. Už dávno po něm toužím."
"Budu o tom přemýšlet. Možná na tom něco bude."
Dostala jsem tedy zpět svůj fotoaparát. Byla jsem jako malé dítě. Celý den jsem se nezastavila a fotila a fotila. Tak mi to chybělo.
Teď je čas na druhou fázi. Musí si myslet, že ti není lhostejný, potom tě snad pustí k počítači."
Fáze dvě byla pečlivě naplánovaná. Viky se tvářila rozhněvaně a chtěla, aby se k ni Dexter okamžitě dostavil"
Rosa zatím hlídala, kdy se přiblíží a dala znamení
Na znamení jsme začali z Likou předstírat, že spolu vedeme důvěrný rozhovor. Byl však natolik hlasitý, aby ho slyšel i přicházející Dexter.
"Proč vlastně Dexteta tolik nenávidíš. To ho nedokážeš milovat? Co já bych za to dala, kdybych byla na tvém místě."
"Víš, kdyby se zachoval jinak a neunesl mě a neudělal ze mě vlkodlaka, třeba bych ho i milovala. Je to první muž v mém životě, který mi imponuje. Ti předešlí byly samé bačkory nebo závistiví sobci, kterým záleželo jenom na sobě."
"Dexter je jiný. Musím přiznat, že to jeho zbožňování je docela příjemné, jen kdyby upustil od těch násilností……."
Dexter vyslechl celý hovor a nejspíš začal Irisovi dávat za pravdu. To jsme potřebovali.
Druhý den jsem dostala bonboniéru. Dokonce mi vrátil i mé oblečení.
Teď byla pravá chvíle začíst klást požadavky:
"Mohla bych tě poprosit o přístup k počítači, abych mohla fotky zpracovat?"
"Něco z tím vymyslím."
Nenechal se nachytat a místo přístupu k jeho počítačům mě na stole čekal notebook a tiskárna.
Nedala jsem na sobě znát zklamání a předstírala jakou mám z toho dárku radost.
Zůstal ještě chvíli u mě a pozoroval mě při práci. Já jsem zatím přemýšlela, jak to zajinačit a dostat se ke klíčům.
Dexter díky změně mého chování začínal roztávat. Dokonce mě znovu zval na projížďky.
Pokusil se mě obejmout a já to s velkým sebezapřením dovolila.
"Dextere moc ti děkuji za krásné odpoledně. Netušila jsem, že dokážeš být tak kouzelný společník," lhala jsem jako, když tiskne.
Druhý den jsem dostala za odměnu rudé růže s cedulkou:
PRO NEJKRÁSNĚJŠÍ ŽENU NA SVĚTĚ
I přes pokračující sbližovaní nepřestával Dexter s pozorováním mého druhého vlkodlačího já. Teď se pokoušel zjistit, jestli se dá vlkodlak ochočit.
Moc se mu to asi nedařilo, protože jsem pobíhala po domě aniž by mě zastavil.
Jeden den mi jeho poskok donesl šaty a nějakou lahvičku.
Tohle máte vypít a šaty si obléct.
Byl to lektvar na jednu noc.
Teď máte jít k pánovi do pokoje. Polil mě studený pot. Určitě si od toho něco slibuje.
"Děkuji, že jsi přišla. Moc mě to těší."
Jako by mi dal mi dal na vybranou.
Nevěřila jsem vlastním očím. Celou místnost jen kvůli mně nádherně vyzdobil. Lahvičky s elixíry byly opět na svém místě.
Asi jsem na ně moc zírala, protože sledoval můj pohled a neodpustil si:
"Myslela sis, že kufřík nenajdu? Neradil bych ti znovu zkoušet, který je ten správný, přidal jsem tam par lahviček s prudkým jedem."
Po chvíli na tu epizodu zapomněl a pokusil se mě líbat. Musela jsem se hodně přemáhat, abych mu jednu nevrazila.
"Moje nabídka stále platí. Nastěhuj se sem za mnou."
"Já jsem se zařekla, že teď budu s někým žít až jedině po svatbě."
V tu chvíli mi ta výmluva připadala skvělá. Bohužel jen na chvíli.
"Ty jsi úžasná. Přesně tohle jsem si přál i já. Takže přijímám tvoji nabídku!!!!"
Pokračování příště…….

10. díl - OP

4. srpna 2008 v 22:48 OPOŽDĚNÁ POMSTA

10. díl

Náš vztah s Mathewem byl den ode dne silnější a já se pomalu začala smiřovat s tím, že nevím, kdo jsem. Protože jsem neměla jméno, začal mi říkat po své babičce Elisa.
Chodila jsem s ním do lázní a pomáhala jsem, kde bylo potřeba.
Jednou, když jsem ve chvíli volna tančila pro rozptýlení odzemek, zeptala se mě okolojdoucí turistka, jestli se také může přihlásit do kurzu. Nejdříve mě tím překvapila, ale potom mi došlo, že tohle je úžasný nápad.
Zpočátku nebylo účastníků mnoho.
Postupně jich však přibývalo a já za chvíli měla plné ruce práce. Moje kurzy se staly vyhlášené.
Žili jsem s Mathewem asi půl roku, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Měla jsem radost. Zároveň jsem však, byla nešťastná, protože moje dítě se musí narodit jako nemanželské.
Dosud jsem neznala svoji totožnost a tak jsem nemohla tušit jestli nejsem vdaná.
Mathew se mi snažil pomoct:
"Pojď se mnou na chvíli ven. Mám pro tebe překvapení."
Robin mě neustále utvrzoval v tom, že můj předešlý život je poznamenán zlem a mám na závazky z minulosti zapomenout. Místo svatby pro mě uspořádal jakýsi neformální svatební obřad.
Podle Robina jsme se tak jeden druhému zaslíbili navždy a on věří, že nic v budoucnu nás nemůže rozdělit, ani má minulost. Chtěla jsem mu věřit.
Na dítě jsme se oba strašně těšili.
Narodil se mi chlapec a dostal jméno Oskar. Nevím proč mě to jméno napadlo. Jen jsem cítila, že pro mě něco znamená.
Svému synkovi jsem slíbila, že ať už se v budoucnu dozvím cokoliv, on pro mě bude to nejdůležitější.
O PĚT LET POZDĚJI
Oskar vyrostl v malého zvídavého chlapce, ze kterého jsme měli jen radost.
Moje kurzy měli stále úspěch a byly neustále obsazené.
Občas jsem vypomáhala i v restauraci, protože vaření mě bavilo.
Jednou jsem si všimla mladého muže, který mě neustále pozoroval.
Když jsem procházela kolem něj, zavolal za mnou: " Meliso!!"
Vrátila jsem se k němu:
"Promiňte, asi jste zaslechl od někoho moje jméno špatně, nejsem Melisa, ale Elisa."
"Ne, já jsem myslel, že jste někdo, koho jsem kdysi znal.Ta, žena však před šesti lety zemřela. Neuvěřitelně se ji podobáte, jen vlasy nosila na krátko. Máte úplně stejná gesta a já na chvíli myslel, že ji znovu vidím."
Mathewovi jsem o tom setkání nic neřekla. V noci jsem nemohla usnout a neustále se mi jeho slova vracela. Vždyť přeci mě našli před šesti lety. Nemůže to mít nějakou souvislost. Musím se pokusit to zjistit.
Příležitost, se mi naskytla hned druhý den. Sebastián (tak se mi představil) znovu přišel. Mathew s Oskarem měli na víkend naplánováno stanování v horách a já měla zůstat sama doma. Pozvala jsem tedy Sebastiána na večeři.
Ještě jsem se přesvědčila, že moji nabídku nepochopil špatně:
"Víte, já už dlouho pátrám po své rodině a možná by ta žena mohla být moje příbuzná. Chtěla bych se o ní dozvědět něco víc."
Slíbil, že se pokusí mi pomoct.
Ráno jsem se rozloučila se svýma chlapama.
Už jsem se nemohla dočkat večera. Něco mi říkalo, že tohle je ta správná stopa.
Sebastián mi u večeře vyprávěl o Melise. Moje naděje se však nenaplnila. Nic mi to nepřipomnělo. Z jeho hlasu bylo poznat, že ji miloval. To jak o ní mluvil, vyjadřovalo jeho obdiv, udělal si z ní úplnou modlu.. Jen jsem měla pocit, že si to vůbec nezasloužila.
"A jak zemřela?"
"Byla to strašná tragédie. Její sestřenice ji zastřelila. Chtěla pro sebe jejího manžela."
"Zastřelila s ní i jejího firemního společníka Oskara a pak zapálila……."
Jak jsem se při prohrabování zahleděla do ohně najednou mě rozbolela hlava.
Moje myšlenky se staly nějaké neuspořádané. Oskar!!! Už zase to jméno!!!!
Omluvila jsem se Sebastiánovi na náhlou nevolnost a rozloučila se s ním.
Znovu jsem se zahleděla do ohně a snažila se uspořádat své myšlenky.
Pokračovávání příště………