Červenec 2008

5. díl - R - Odlet

31. července 2008 v 18:39 ROBINSONI

5. - Odlet

Nastal den touženého odjezdu. Mamku ještě neopustila balící mánie a horlivě hledala, co ještě zabalit.
Před domem se začaly hromadit krabice.
Z bráchou jsme to celé pozorovali a čekali, co na tu horu řekne taťka.
Nemusely jsme dlouho čekat.
"Ta Carol se snad zbláznila!!! Ona si snad myslí, že jedeme na pustý ostrov, kde nic není."
"A co je zas v téhle šílené krabici, ve které jsme si dovezli prasátko."
"Jé pašíku já na tebe málem zapomněl. Těšíš se na cestu?"
Taťkovi se zpravila nálada a šel obědnat další dodávky na odvoz máminy hory krabic.
Po příjezdu dodávek mamka byla ve svém živlu a pilně organizovala nakládání.
Všichni jsme byli nachystaní k odjezdu jen taťka nikde.
Najednou jsme za námi uslyšely velký dusot.
"Proboha, co to máš na sobě"
"To jsem si nechal navrhnou speciální letecký oblek.Tobě se snad nelíbí?"
Mamka radši nic neodpověděla a všichni jsme nasedli do auta .
Odjeli jsme směr letiště.
Taťka se musel předvést a hned nás zavedl k letadlu a my jenom nehybně stáli a koukali, protože jsme čekali něco menšího.
Náhle se zatáhlo a začalo pršet. Taťka, místo aby se rychle šel schovat, tak koukal do neznáma.
Podívali jsme se tím směrem a uviděli to co on.Černá kočka!!!!!!!A nenapadlo ji nic lepšího než nám přeběhnout přes cestu.
Nastupovali jme pomalu do letadla, jen taťka plival kolem sebe na zem, aby zahnal smůlu. Snad se mu to povedlo.
Vincent taťku popohnal a ten se konečně odhodlal nastoupit.
Měla jsem z toho všeho špatný pocit:
"Nemůže se to letadlo s námi zřítit?"
Brácha si neodpustil jedovatou poznámku:
"Nepotřebují miminka plínky, kdyby se strachy počůrala?"
Taťka se usadil v křesle pilota a tvářil se, že všem těm knoflíkům rozumí.
Vzpomněla jsem si na pašíka, který chudák určitě trpí v zavazadlovém prostoru. To jsem nemohla dopustit. Musí cestovat s námi tady vepředu.
Podařilo se mi rodiče ukecat a tak pašíkova krabice putovala za mnou.
Přesvědčila jsem se, že je v pořádku a mohli jsme konečně odletět.
Během letu začali po letadle poletovat motýlci. Asi někde spali a motory je vyrušily.
Taťkovi jsme to radši neříkali a bráchovi se podařilo je odchytat do jakési krabice, kterou našel v baru.
Počasí venku se silně zhoršilo a letadlo začalo házet.
Mamá se nenápadně odklidila dál od nás a jen jsem zahlédla jak svírá v ruce papírový pytlík..
Její žaludek nevydržel.
Vlétli jsme do bouřkového mraku a Vincent, který má ovládání letadla v malíčku z počítačových her, se rozhodl pomoct tátovi s řízením. Ten začal zmatkovat, že takovou situaci v kurzu neprobírali.
Potom už si pamatuji jen jasné světlo a nic víc…..
Pokračování příště…..

Moje nová fretka

30. července 2008 v 20:50 FRETKA

Moje nová fretka

Musím se vám pochlubit svou novou fretečkou.
Můj starý mazlíček si totiž nevážil dobrého bydla a před měsícem se mi ztratil. Byla jsem z toho hodně nešťastná. Hledali jsme ho všude možně. Lepili jsme letáčky a nic. Jen jeden planý poplach, že ho někdo zahlídl. Už jsem se se ztrátou smířila a od pondělka mám nové fretčí miminko.
Když jsme ho vezli domů, tak nám jedna známá hlásila, že městští policajti nedávno jednu fretku odchytávali v obchodě. No, komedie. Málem jsme měli fretky dvě, protože tu novou jsme vrátit nechtěli. Bohužel ta v obchodě utekla někomu jinému a ten si ji hned odnesl.
Znovu tedy začínám s ochočováním a výchovou jednoho malého třeštidla.
P.S. strašně miluje plyšáky
takhle malej a už pije

15. díl - MH

29. července 2008 v 10:54 MIRANDIN HOROR

15. díl

Několikaminutové úsilí předvést co nejsvůdnější pózu, se nesetkalo s žádným úspěchem.
To se mi teda ještě nestalo. Dosud se za mnou v plavkách otočil aspoň na chvíli každý chlap. Tenhle však nejspíš bude z kamene.
Musela jsem svou zlost zchladit ve vodě.
Když se přese mě přehnala velká vlna, bleskl mi hlavou nový nápad. Budu dělat, že se topím.
Dřevo (tak jsem si toho blba ve zlosti pojmenovala) se vydalo mě zachránit. Přesně v to jsem doufala.
Teď mě položí do písku a bude se snažit o umělé dýchání.
Přistání bylo tvrdé. Místo dýchání z úst do úst jsem letěla na zem jako zralá hruška.
"Příště neplavte tak daleko, když to neumíte!!!!"
Měla jsem sto chutí mu ten jeho nehybný obličej vyfackovat. Ještě by mi to vrátil.
Lika pozorující mé počínání se mohla potrhat smíchy.
Vztekle jsem učinila poslední pokus a ladně jsem si mazala celé tělo.
"Pokud budeme spoléhat na tohle spojenectví, které jsi právě navázala, tak tu budeme ještě za sto let."
Přiznala jsem svou porážku a po zbytek dne jsem se věnovala opalování. Dřevo zatím veškerou pozornost věnoval uhrabávání písku do roviny a boření hradů, které postavila Lika. Moje tělo ho nechávalo naprosto chladným.
Lika můj pokud o získání spojence večer náležitě vylíčila u jídla. Dexter se ten den zrovna nenacházel na ostrově, tak jsme jedli sami.
Viky se zamyslela:
"Myslím, že nápad požádat někoho o pomoc, není zas tak marný. Jen musíme vymyslet pořádný plán."
"Já budu hlídat jestli někdo z nich neposlouchá. Nevěřím, že nás tu Dexter nechává jen tak, aniž by věděl, co děláme. Pokud chceme mít úspěch nesmíme se prozradit," pronesla moudře Rosa.
"Pokud by se mi podařilo dostat k počítači, mohla bych poslat někomu zprávu."
"Myslím, že moje přítelkyně Vanesa by se nám snažila pomoct."
"Nemám v úmyslu žádat o pomoc někoho z lidí, pochop naši situaci. Kdo ti uvěří, že jsi uvězněná na nějakém ostrově s mimozemšťany. Lidé jsou strašně nespolehliví a pokud se nám to nepovede , bude Dexter nemilosrdně trestat," zamítla Lika rázně můj návrh.
"Jediný komu důvěřuji, že mě nezklame je můj bratr. Potřebuji mu však pomocí vysílače poslat zprávu."
"Jak ho znám, než se nadějeme bude zde a s Dextetem se vypořádá. Až se dozví, co mi provedl, nebude s ním mít slitování."
"Abych mohla uskutečnit vysílání, musím získat klíč od místnosti s počítači."
"A jak to chceš provést, Dexter ho má stále u sebe v pokoji," neodpustila jsem si pochybnost.
"To bude tvůj úkol, Mirando. Budeš se muset přemoct s začít mu věnovat náklonnost."
"Musí uvěřit, že se do něj začínáš zamilovávat. Teď vynaložíš veškerý svůj šarm správným směrem."
"Až si plně získáš jeho důvěru, sebereš mu klíče a pak budu jednat já."
"S tímhle příšerným plánem, zase nesouhlasím já."
"Oblbni si ho sama, když si do něj zamilovaná."
"Z toho jsem už dávno vystřízlivěla a sama musíš uznat, že jediný pro koho má slabost jsi ty."
"To je možný, ale také zná můj názor na něj a bude mu podezřelé, proč jsem ho najednou změnila."
"Neboj se, půjdeme na něj pomaličku a my všichni na tom budeme spolupracovat. Než se naděje, bude ti zobat z ruky, jako jsem to dělala já jemu."
Po dlouhém přemýšlení a probírání všech argumentů, jsem pochopila, že tenhle plán by opravdu mohl vyjít. Jen jsem doufala, že moje náklonnost k Dexterovi nebude muset zajít moc daleko.
"Dobrá souhlasím s vámi, snad se nám to povede."
Pokračování příště…..

Jsem opět tady!!!

28. července 2008 v 18:14 Fotky z akcí
Právě jsem se vrátila domů ze slovenska ze Sence. To je pár km od Bratislavy.
Zítra se mi snad podaří dodat nový díl MH a potom další takže prosím o strpení.
Tady je pár fotek z dovolené
Takhle krásně čístá voda je na Slunečních jezerech v Senci
aquapark
a výlet parníkem z Bratislavy
a nakonec Děvín

9. díl - OP

24. července 2008 v 7:58 OPOŽDĚNÁ POMSTA
9. díl
Julia začala vyprávět. Mathew prý tenkrát přijel na dovolenou do hor se svojí snoubenkou a její kamarádkou.
Bohužel podcenily všechny bezpečnostní opatření a brzy se ztratili. Mathew nechal obě dívky na místě a vydal se na kopec, jestli neuvidí cestu.
Ještě než se vyšplhal na kopec spadla lavina. Obě všechny je zasypala. Dívky se záchranářům nepodařilo zachránit.
Mathewa našel jak víš Robin a dostal ho z toho.
Ztrátu snoubenky Mathew těžce nesl. Velice ji totiž miloval.
Cítil se za její smrt odpovědný a tak se chtěl potrestat. Odešel z města a usadil se tady. Udělal si masérský kurz a pracuje v místních lázních.
"Já si myslím, že o tebe se rozhodl postarat, protože tak chtěl odčinit svůj tehdejší omyl."
Od té doby jsem se na Mathewa dívala úplně jinýma oči. Stoupl u mě nesmírně v ceně.
Moje uzdravování rychle pokračovalo. Pomohly tomu i masáže.
A teplé koupele.
Brzy jsem se odvážila sama vstát.
Mathew měl ohromnou radost a vzal mě za to nakupovat.
Chtěl, abych si doplnila svůj šatník. Měla jsem totiž jen pár věcí půjčených od Julie.
Protože jsem si nic nepamatovala, nevěděla jsem, co se právě nosí. Řídila jsem se tedy tím, co se mi líbilo.
Ukázala jsem se v nové Mathewovi.
Byl úplně nadšený"
"Ty jsi teda neuvěřitelně krásná."
Ještě jsme prošli pár obchodů a já si koupila nějaké časopisy, abych se aspoň trošku dostala do obrazu.
Mathew pro mě měl dárek. Byly to nádherné hodinky.
S rozpaky jsem to přijala. Cítila jsem se mu už tak zavázaná. Po ztrátě paměti se totiž ztratilo vše, co mě od dětství formovalo do rozmazlené bohaté slečny. Ve skutečnosti jsem byla zranitelná nenáročná osůbka toužící po lásce.
Nakonec jsme se šli podívat do lázní kde pracuje.
Seznámil mě ze svými kolegy a představil jako sou přítelkyni.
Dokonce tu byla i restaurace, tak jsme se najedli. Tehdy jsem dostala nápad, že jim s Robinem musím také něco uvařit.
"Jak prosím tě, může někdo, kdo ztratil paměť umět vařit?"
Smáli se oba. Nakonec však málem vylízali i talíře, jak jim chutnalo.
Přišla zima a já jsme stále zůstávala žit u Mathewa, protože jsem nevěděla kam bych šla.
"Proč mě neseš. Já přece už chodím."
"Mě ale strašně chybí, když se s tebou nemůžu přitulit."
Potom mě poprvé políbil a já věděla, že jsem beznadějně zamilovaná.
Pokračování příště……

4. díl - R - Zabíjačka

20. července 2008 v 8:00 ROBINSONI
4. díl - Zabíjačka
Po celodenním zabavování mámy jsem byla šíleně unavená.
Brzy jsem usnula.
Zdál se mi příšerný sen. Viděla jsem našeho pašíka a u něj na stole obrovské nože.
Najednou jsem tam přicházela i já.
Vzala jsem nůž a mířila k pašíkovi.
Najednou prasátko leželo na zemi a nehýbalo se.
Já jsem se z toho radovala.
Něco tak hrozného bych přece nedokázala udělat.
S hrůzou jsem se zpocená probudila.
U snídaně jsem to všem vykládala.
Táta se ušklíbl:
"Dnes to chudáka čeká. Bude dobré masíčko."
Strašně mě naštval. Odmítala jsem se s ním dál bavit.
Odpoledne začali přijíždět tátovi hosté.
Dovezli mu mnoho dárků.
Táta se na ně hned vrhnul jako malé dítě. Všechny je rozbalil a pak ho přestaly zajímat.
Hosté začínali mít hlad a talíře na stole byly pořád prázdné.
Vincent začal zabavovat hosty a my jsme se vydali na prase.
Máma se z představy zabíjení zhrozila.
Sotva uviděla nože tak omdlela.
Táta ji musel křísit vodou.
Já už myslela, že budeme volat záchranku, ale naštěstí se sama probrala.
"Já s tou vraždou nechci mít nic společného," prohlásila máma.
Taťka opět machroval:
"Vy jste teda bábovky. Dívejte se jak se to dělá."
Raději jsme utekli.
Po chvíli jsme se vrátili. Pašík žil a táta si s ním hrál.
"Necháme si ho jako mazlíčka. Pojede s námi k moři."
Máma pohotově vzala telefon a objednala pizzu. Hosté už totiž málem umřeli hlady.
Pizza dorazila naštěstí rychle.
Mamka strašně děkovala za záchranu večírku.
Hosté, kteří jsou z večírků zvyklí na samé delikatesy, byli nadšeni tímto neobvyklým nápadem. Takže všechno bylo zachráněno - večírek i pašík.

Pokračování příště.

14. díl - MH

18. července 2008 v 7:00 MIRANDIN HOROR

14. díl

Nakonec jsem se přece jenom vyléčila. Přepadly mě však takové deprese, že jsem celé dny jen civěla do stropu.
Lika se proto rozhodla jedna. Vydala se za Dextetem:
"Musíš ji pustit ven na čerstvý vzduch nebo se úplně zblázní."
"Ty nevíš, jak se ke mně chová? Přece ji nebudu ustupovat."
"A to mi říkáš zrovna ty!!! Po tom, co jsi mi provedl. Já jsem ti také dávno odpustila."
Dexter zřejmě nechtěl hovořit na toto téma a tak svolil můj pobyt venku. Musela jsem však být pod stálým dozorem.
Lika vybrala místo pobřeží. Mě to první dny bylo úplně jedno. Jen jsem tam ležela.
Po pár dnech se mi nálada zlepšila a já se rozpovídala.
"Měli jste mě nechat umřít. Jsem na rozdíl od vás úplně k ničemu. Celý útěk jsem zkazila. Umím totiž pořádně jen fotit."
"To si tak nesmíš brát. My jsme na rozdíl od tebe prošli tvrdým výcvikem. U nás na planetě zase nikoho nenapadne fotit nebo kresli. To je strašná škoda."
"Je tam tolik věcí k zvěčnění a někdo jako ty by dokázal udělat díla pro potěšení všech."
"Díky za útěchu. Jak si se vlastně dostala do Dextrova zajetí."
"To je dlouhá historie. Součásti, které Dexter využil pro svůj vysílač, zanechali na zemi naši předkové. Neustále totiž čekáme až se dostanete na úroveň, kdy dokážete přijmout jiné civilizace. A tak vás čas od času navštěvujeme."
"Dexter svým vysíláním přivolal naši loď."
"Protože neumí s vysílačem zacházet, vyslal k nám nouzový signál, že je v ohrožení. My jsme ho tak dostali na naši loď v domnění, že je to někdo z nás."
"Když vyšel omyl najevo snažil se nás Dexter přesvědčit, abychom ho na čas vzali s sebou."
"Od prvního dne se mnou začal flirtovat."
"Já jsem nebyla zviklá na šarm pozemšťanů a lehce jsem se zamilovala."
"Když se přiblížil čas jeho návratu na zemi, ukecal mě ať letím s ním. A já hloupá mu na to naletěla."
"Rozloučila jsem se s bratrem a hodlala dál žít na zemi."
"Hned po příletu ze mě však Dexter udělal vězně o nějaké lásce nemohla být řeč."
"To je teda vetší bídák než jsem tušila. Musíme se snažit znovu utéct."
"Na to však potřebujeme někoho, aby nám s tím pomohl."
"A co támhle ten."
"Neblázni. Je to jen počítačem řízená loutka."
"Něco zkusím! Možná je to loutka, ale taky je to chlap a ty mají slabost pro hezký holky."
Vysvlékla jsem se do plavek a šla mu pomotat hlavu.
Pokračování příště……

Jsem ve finále SONB

16. července 2008 v 23:05 AKTUÁLNĚ

Díky vaším hlasům jsem se dostala do finále SONB.

Pokud mě tedy chcete opět podpořit, dejte mi zde opět svůj hlas.

Díky Nikča


Jedu na dovolenou

16. července 2008 v 23:01 AKTUÁLNĚ
Od 17. do 27 července jedu s rodiči na Slovensko.

Komixy jsem stihla napsat, takže budou.

Pokud někde narazím na internet tak se ozvu, klidně tedy pište komentáře
Nikča

8. díl - OP

15. července 2008 v 22:05 OPOŽDĚNÁ POMSTA
8. díl
Zatímco nahoře se hasiči snažili uhasit hořící chatu, nepamatuji se, co se přesně dělo se mnou. Buď jsem se chtěla a napít z řeky nebo se instinktivně dostat co nejdál od manžela. V útržcích vzpomínek vidím jen větev, které se snažím držet, když mě řeka unáší dál po proudu.
Musela jsem to vydržet hodně dlouho, protože jsem se na břeh dostala strašně daleko od místa činu.
Byla jsem úplně na pokraji sil. Ke všemu jsem měla na ruce střelnou ránu a vymknutý kotník. Moc nechybělo a zemřela bych. Naštěstí mě brzy objevili dva muži.
Viděli, že ještě žiji. Jeden z nich mě popadl do náruče.
A odnesl k blízké chatě.
Převlékli mě do suchého pyžama, ošetřili a strčili do postele.
Hodně dlouho jsem spala.
Oba se o mě starali a snažili se mě zachránit. Konečně jsem se probrala.
"Kde to jsem? Kdo jste a kdo jsem vlastně já? Vůbec nic nevím. Řekněte mi to, prosím."
Viděla jsem na nich velké rozpaky:
"Ona snad ztratila paměť!!!"
"Kdo jste nevíme. My jsem vás našli dole u řeky takhle zbědovanou. Muselo se vám stát něco strašného a řeka vás potom odnesla dále."
"Já jsem Robin. Toho indiánského oblečení si nevšímejte. To je moje pracovní uniforma."
"Pracovní uniforma to sice je, ale i tak je to čistokrevný indián. To on vás dostal z nejhoršího, vyzná se totiž v indiánském léčení a to je přímo zázračné. Já jsem Mathew a tohle je moje chata."
Další dny jsem celé prospala. Chudák Mathew musel spát na gauči, protože tu byla jen jedna postel. Nikdo jiný tu s ním nežil.
Mezitím se Mathew snažil dopátrat, kdo vlastně můžu být.
"Já to nechápu, ptal jsem se na policii. Ale nikde v okolí se nikdo nepohřešuje.Nikdo ji vůbec nepostrádá."
"Víš, měl by si to nechat být. Dělal jsem jeden z tajných obřadů, abych věděl zda se z toho dostane. Pokud se budeme snažit vrátit ji odkud přišla, velice ji tím ublížíme. Od jejich nejbližších ji hrozí velké zlo."
A tak jsem zůstala u Mathewa. Ujal se mě jako bych k němu odjakživa patřila. Neustále na mě někdo dohlížel.
Pokud zrovna oba byli v práci, zaskočila za ně Robinová manželka Julia.
Můj stav se rychle zlepšoval. Už jsem nemusela jen ležet. Protože se mi pochroumaný kotník špatně hojil. Musel mě Mathew nosit. U krbu mi postavil houpací křeslo a zde jsme spolu sedávali.
Neustále jsem se vyptávala, jestli už něco ví o mé totožnosti. Nějak se z odpovědi vždy vykroutil.
Jedna věc mi ještě vrtala hlavou:
"Proč jste mě vy dva léčili sami a neodvezli mě raději do nemocnice?"
"To bych nikdy nedopustil. Já v Robinovy schopnosti věřím víc než lékařům. Mě samotného před lety, když jsem tu byl jako turista, zavalila lavina."
"Robin mě našel a sám vyhrabal."
"Staral se o mě a já se z toho dostal."
"Moji kamarádi, které našli záchranáři a odvezli do nemocnice, takové štěstí neměli. Všichni zemřeli."
"Takže ty nejsi odsud? Proč si se rozhodl se tu usadit?"
"O tom nechci mluvit. Nezlob se, ale to je jen moje věc."
Jeho vyhýbavá odpověď probudila moji zvědavost. Budu to muset vytáhnout z Julie.
I když byl už podzim, sluníčko krásně hřálo a Mathew mě nosil posadit na verandu.
Když mě tak držel v náručí, bylo mi strašně dobře. Cítila jsem se s ním v bezpečí.
Na verandě jsem ho pozorovala, jak štípe dříví. Nemohla jsem spustit oči z jeho svalnaté postavy. Ten muž mě zajímal stále víc.
Při nejbližší příležitosti jsem vyzpovídala Julii. Nejdříve se zdráhala, ale nakonec mi jeho příběh řekla.
Pokračování příště……

13. díl - MH

12. července 2008 v 10:02 MIRANDIN HOROR

13. díl

Pokud v domě, kde počítače řídí i služebnictvo nejde proud, je to katastrofa. Pro nás to však byla obrovská šance. Mohli jsme utéct.
"Musíme rychle sehnat ostatní, než se jim podaří elektřinu znovu nahodit."
"Ne Mirando, na to není čas. Musíš se rychle sebrat a utíkat. Já tu zůstanu."
"Dovedeš si představit, že bych se objevila mezi lidmi. Já nechci skončit zavřená někde v ústavu na pozorování, nebo na kousky rozřezaná a naložená v lihu. To po mě nemůžeš chtít."
"Ty musíš jít se mnou. Jinak se z ostrova nedostanu. Já neumím řídit letadlo. Až se dostaneme pryč, nějak tě propašuji. Pak se spojíme s některými nadšenci pro UFO. Ti nám určitě pomůžou s osvobozením ostatních. Hlavně je ani nenapadne tě vydat k nějakým výzkumům."
"Nic jiného mi koukám nezbývá."
Ještě než jsme opustili dům mi došlo, že bez lektvaru odsud nemůžu odejít.
Která z těch lahviček je pravá, jsem neměla nejmenší tušení.
Začala jsem ve skříni rychle hledat něco, do čeho bych mohla dát všechny. Až se odsud dostanu, najdu způsob, jak zjistit tu pravou.
Byl tam jen kufřík. Tak jsem do něj skleničky rychle narovnala a běžela za Viky.
Nasedli jsme do auta parkujícího před domem a rychle ujížděli k letadlu.
Déšť byl tak prudký, že všude bylo plno bláta. Brzy jsme zapadli a už nešlo vyjet.
"Musíme dál pěšky."
Vytáhla jsem drahocenný kufřík a vydali jsme se v té průtrži dál.
Bohužel se začínalo šeřit. Pro prudký liják jsme viděli jen kousek před sebe. To se nám stalo osudným. Začali jsem nejspíš chodit kolem dokola a bloudit. Teprve u skleníků nám došlo, že jsme na opačné straně.
K letadlu jsme dorazili až za tmy. To nás už předběhl Dexter. Podařilo se mu elektřinu dávno obnovit a tak se mohl věnovat hledání.
Jeden z jeho poskoků nás v křoví málem objevil.
Museli jsme se dát na ústup. Viky navrhla, abychom se pokusili dostat k lodi kotvící na druhé straně ostrova.
Na pláž jsme se dostali až ráno.
Po lodi nikde ani památky. Zklamaně jsem položila kufřík na zem a běžela k moři. Snad jsem doufala, že něco přece jenom spatřím.
Ohlídla jsem se za sebe a ztuhla jsem hrůzou.
Z lesa za námi vycházel Dexter.
"Nedá se nic dělat. Prohráli jsme a musíme se vzdát," řekla Viky a vydala se směrem k pronásledovatelům.
Dexter hned běžel ke mně:
"Ty proradná zmije, co si vůbec myslíš? Se mnou takhle jednat nebudeš……….."
Raději ani nebudu jeho nadávky popisovat.
Obě nás spoutali a chystali se odvézt zpět.
Nešťastně jsem koukala na kufřík se záchranou ležící nedaleko v písku. Nikdo z nich si ho nevšiml.
Najednou se mi začalo všechno před očima podivně houpat. Omdlela jsem.
Dexter mě vzal do náruče a odnesl.
Náš útěk pochopitelně nezůstal bez trestu. Viky milující barvy dostala domácí vězení. Seděla teď ve své cele a koukala na černé zdi.
Nejhůř nesla to, že ji odnesli její milované rostlinky.
Já jsem na tom byla ještě hůř. Z běhání v mokrém oblečení jsem onemocněla. Bylo to se mnou dost špatné. Dokonce jsem místo sítě dostala postel s pořádnými peřinami.
Moje zklamání bylo tak velké, že jsem neměla v úmyslu se uzdravit, ale umřít.
Pokračování příště……..

Komix - ROBINSONI

11. července 2008 v 12:00 | Nikča

KOMIX NAJDETE TADY

Počet dílů - 23
Zveřejněný komix na blogu - 3.
Pokračování - NE
Zkratka - R

Začátek - Červen 2008
Konec - Květen 2009


Děj - Pokud čekáte dobrodružný příběh, tak vás musím zklamat. Tenhle komix se dá zařadit do žánru komedie. Robinsonovi jsou docela potřeštěná rodina a tak, když se ocitnou na pustém ostrově, dokáží vám, že se vše dá zvládnout i bez znalostí přežití a bez trochy zručnosti.

3. díl - R - Pozor na koně

11. července 2008 v 10:35 | Nikča |  ROBINSONI

3. díl - Pozor na koně

Dovezli jsme čuníka domů. Náš zahradník pro něj udělal ohrádku i s boudou.
Táta ho plánoval jako pohoštění při oslavě. Tu chtěl uspořádat na oslavu toho, že konečně udělal zkoušky na letecký průkaz.
Já jsem to těžce nesla. Krmila jsem ho a přemýšlela, jak to udělat, aby neskončilo na talíři.
Táta měl dělat zkoušky hned druhý den. Na poslední chvíli ještě doháněl, co zapomněl.
Ráno byl hodně nervózní a to vždycky , na rozdíl od jiných lidí, strašně jí.
Spořádal celý můj oblíbený jahodový koláč. Nenechal mi ani kousek.
Popřála jsem mu hodně štěstí.
"Pokud ty zkoušky konečně udělám, letíme na dovolenou. Jinak budeme doma."
Koukala jsem za ním a přemýšlela. Když to udělá, bude dovolená. Když ne, bude prasátko. Co si vybrat?
Mamka dala tátovi pusu pro štěstí.
"Budu ti držet celou dobu pěsti."
Po tátově odjezdu byla pro změnu nervózní ona. To pak pije jedno kafe za druhým.
Po čtvrtém už to s ní přestávalo být k vydržení.
Nakonec bez vážného důvodu seřvala Emila. Potřebovala někde vypustit energii.
Nemohla jsem se na to dívat. Navrhla jsem jí:
"Pojď dnes se mnou na koně. Zabavíš se a konečně to vyzkoušíš. Je to skvělé!!"
Málem jsme opět ztroskotali na tom - Co si mám vzít na sebe?
Celá máma. Jako kdyby to nebylo jedno.
Cestou jsem ji ukecala, aby zastavila u kolotočů.
Díky přemýšlení nad tátou, zapomněla na svůj strach z výšek a vlezla tam se mnou.
Když slezla málem se pozvracela. No ostuda!!!!
Konečně jsme dorazili na statek. Máma po zážitku z kolotoče nechtěla jít ani dál.
"Jenom pojď můžeš si vybrat koně jaký se ti bude líbit. Je to naprosto skvělé."
Nakonec se odvážila. Do oka ji padl bělouš. Nebyla to zrovna dobrá volba pro začátečníka. Byli tu klidnější koně, ale mamka miluje bílou barvu, tak jí to nikdo nevymluvil.
Šlo jí to celkem dobře. Po chvíli to vypadalo, že na koni jezdí už dávno.
Naše instruktorka Nora ji nechala po chvíli jezdit samotnou.
Zrovna mi něco vysvětlovala, když se ozvalo volání.
Otočili jsme se tím směrem a nevěřili vlastním očím. Bělouš se i s mámou řítil k jezírku.
Máma jako nezkušený jezdec ho nedokázala zvládnout. Kůň sice zastavil, ale ona ve směru jízdy pokračoval směr jezírko.
Vynořila se mokrá jako vodník a strašně nadávala. Byla to sranda. Moje máma, která vždy dbá na svou upravenost, tu přede všemi stála jako zmoklá slepice.
Převlékli ji do suchých šatů, posadili na verandu a do ruky strčili hrnek teplého čaje.
Byla tak otřesená, že ji ani nevadilo oblečení, které není zrovna podle poslední módy.
Zatímco jsme čekali, až prádlo uschne, mohla jsem si jezdit na svém oblíbeném koníčkovi.
Další katastrofa nás čekala při příchodu k autu. Někomu se podařilo nám ho odřít. To už byla pro mamku poslední kapka. Úplně zničená dojela domů a tam padla na gauč. Do večera se nehnula.
Vyrušil ji až taťka, který v náladě rozrazil dveře a volal:
"Rodino začněte balit. Už to konečně mám!!!!!!"
Chudák prasátko.
Pokračování příště….

Rychlovka

7. července 2008 v 21:14 Soutěž

Rychlovka k 12. dílu MH

Mám tu pro vás bleskovou soutěž o downloady.
Ve 12. díle MH se mi na jeden obrázek omylem vloudila věc, která tam evidentně nepatří.
Není to nic malého ani chyták, stačí se pozorně podívat.
Pokuste se ji najít a napiště mi ji na email - zajulda@seznam.cz.
K tomu napiště, který z těchto tří downloadů chcete poslat:
1. ty podivné rohy z Vikyny planety
2. obří houby
3. pro ty, co nejsou registrovaní na modthesims koně

Jsem v 2. kole SONB

7. července 2008 v 21:13 AKTUÁLNĚ

Děkuji všem za hlasy, které jste mi dali v prvním kole.

Pokud chcete, abych postoupila i dále můžete mi zde dát opět hlas.


7. díl - OP

7. července 2008 v 11:35 OPOŽDĚNÁ POMSTA
7. díl
Co se událo po mém pádu do propasti, jsem se dozvěděla až o mnoho let později.
"Ty jsi, ale blbá. Já jsem si to sní chtěla ještě vyříkat, proč si mě nutila střílet."
"Nějaká narkomanka mi nebude nadávat . Chceš v té propasti skončit také? Petře, tady jsme, už je to vyřízené."
"Kde máte tělo, já ho potřebuji. Musím jednoznačně dokázat, že je mrtvá, jinak nebudu dědit. A co ty tu vlastně děláš? Jak teď budeš mít alibi?"
"Neboj se už to mám zajištěné. Ségra mi pomůže."
"Poslala jsem ji nakupovat oblečení. Ona určitě jako vždy vyvolá nějaký rozruch."
"Dostala moji kartu, takže mi nikdo nemůže dokázat, že jsem tam nebyla.Pojď dovnitř a nedělej tu rozruch."
"Ty to nechápeš. Když nenajdou Melisino tělo bude pouze nezvěstná. A koho asi napadne hledat v propasti. Poradíš jim to snad ty? To bude hrozně nenápadné. A než se k tomu sami dostanou, postarají se o ni divoká zvířata.. Brzy bude zima a oni si dělají zásoby."
Počkali až se Rebeka vzdálí .
"Musíme změnit plán. Rebeka je její příbuzná a stejně se jí musíme zbavit. Tak jednoduše těla zaměníme."
Melánie naprosto chladnokrevně vzala pistoli a přistoupila k nic netušící Rebece.
Ta byla tak překvapená, že se nedokázala ani bránit. Upustila na zem sklenici s vodou a vzápětí ji následovala.
"Musíme vyměnit oblečení a šperky. Melisa je nechala v ložnici."
Zbytek plánu už museli provést každý sám. Rozloučili se a popřáli si hodně štěstí.
Petr potřeboval alibi. Už na prohlídce stavby si zajistil, aby všichni věděli, že se musí vrátit do města. Po příletu na letiště mu pak v hale plné lidí zazvonil telefon. Volala Rebeka (ve skutečnosti Melanie).
Petr potom předvedl dokonalé divadlo. Předstíral, že mu Rebeka oznamuje , jak zavraždila jeho ženu a právě zapaluje chatu. Snažil se ji v tom zabránit.
Byl tak přesvědčivý, že se kolem něj utvořil hlouček soucitných lidí, snažících se mu pomoci.
Někdo přivolal policii. Policistka si vyslechla celou "pohádku" o zamilované narkomance, která ho chce jen pro sebe. Neváhala a vše hlásila dál.
Než však na místo chaty dorazili hasiči, bylo všechno už v plamenech.
Po uhašení požáru našli jen zbytky dvou těl.
Po zvážení všech skutečnosti , bylo jasné čí jsou.
Petra si zanedlouho pozvali na policejní stanici.
"Pojďte se mnou. Chce s vámi mluvit velitel. Má pro Vás bohužel špatné zprávy."
"Dobry den, jistě víte, proč jsem si vás předvolal. Musím Vám s politováním oznámit, že těla vaší ženy a vašeho společníka (nikdo netušil o jeho poměru s Melisou) byla nalezena v ohořelých zbytcích chaty"
Petr hrál velice zdrceného manžela. Podlomila se mu kolena a musel si sednout.
"S přihlédnutím ke známým skutečnostem a šperkům nalezeným na obětech jsme je identifikovali. Jen mi prosím ještě potvrďte, že se jedná opravdu o šperky Vaší manželky."
"Pochopitelně. Měla je ten den. Je to snubní prsten a ostatní jsou památka na jejího otce. Můžete se informovat i u našeho stavbyvedoucího, jistě si ji všiml."
"Telefon slečny Rebeky jsme dnes zadrželi u jednoho překupníka drog. Vyměnila ho s ním za slušnou dávku, potřebovala prý zapomenout na to, co provedla své sestřenici. Mějte se na pozoru, možná Vás bude chtít kontaktovat. My jsme po ní vyhlásili pátrání."
Skvělá Melanie, ona myslela na všechno.
Petr mohl slavit. Měl obrovské štěstí, že tenhle případ považovali za jasný a v množství práce jakou mají se s ním policie nezabírala podrobněji. Jinak by pár nesrovnalostí našli.
Teď je konečně všechno jen jeho!!!
Pokračování příště.

12. díl - MH

4. července 2008 v 13:24 MIRANDIN HOROR

12. díl

"Budeš si tu žít jako v ráji."
"Můžeš si fotit a já ti klidně zařídím výstavy po celém světě."
"Nelíbí se ti můj dům. Postavím ti jaký budeš chtít. Klidně i hrad."
"Pokud budeš rozumná, můžeme časem začít i cestovat."
"Jsi úplně totální blázen. Jak bych mohla žít s někým, kdo neváhá spáchat vraždu."
"Nikdy tvoji nabídku nepřijmu. To mě radši také zabij!!!"
"To by bylo moc jednoduché. Dal jsem ti na vybranou. Nechceš- li to lepší, budeš od této chvíle trpět!!"
Otočil se a odcházel zpět ke koním.
Musím přiznat, že ve mně byla malá dušička. Bála jsem se , co mě asi čeká. Odpor k němu jsem však nedokázala překonat.
Hned první noc jsem pochopila, že elixíru se už asi nedočkám. Připoutal mě ve své laboratoři k jakémusi přístroji a čekal.
Má přeměna na vlkodlaka ho velice pobavila a pro příští noci se stala předmětem jeho zkoumání.
Jinak jsem zbytek dne trávila zamčená ve své cele.
Plakala jsem. Proč zrovna já jsem si tohle zasloužila?
Ani do jídelny s ostatními jsem už nesměla. Jídlo mi nosili sem.
Protože ostatní pobývali přes den někde venku, většinou jsem jen ležela a myslela na to, co si pro mě ten hnusák připraví.
Nemusela jsem čekat dlouho. Rozhodl se znepřátelit moje spolubydlící. V noci mě teď připoutávali přímo v cele, ke křeslu, které sem donesli.
Ostatní začali být brzy nešťastní. Místo, aby se vyspali, museli poslouchat mé vytí.
"To už se nadá vydržet. Musíme s tím něco udělat. Takhle ji přece nemůže trápit," rozčilovala se Viky.
Nějak se ji podařilo ukecat jednoho ze sluhů a on ji na chvíli pustil za mnou. Měla jsem zrovna další záchvat pláče, protože mě trápilo, jak ostatním ubližuji.
"Nic si z toho nedělej. My tě máme stále stejně rádi. Víme čí ďábelský plán to je."
"Já bych tak strašně chtěla domů……."
Pro samé zalykání jsem ani nemohla mluvit.
"Myslíš si, že mě se také nestýská po domově?"

"U nás je všechno tak krásně barevné a tady musím celé dny koukat jen na černé zdi."
"A to nemluvím o tom, že tam na mě čeká můj přítel."
"Tohle měl být můj poslední meziplanetární let. Bohužel jsme měli poruchu a zřítili se."
Jediná já jsem přežila. O našem pádu věděl jako první na zemi Dexter. Má totiž ten svůj vysílač. Využil situace a vše uklidil ještě před příchodem ostatních. Od té doby jsem tady."
Chtěla mluvit ještě dál. Najednou se však obloha zatáhla a začala strašná bouřka.
Jeden blesk uhodil dokonce do domu.
"Mirando, vypadla elektřina. To znamená, že nejdou počítače a ostrov je bez řízení!!!!!"¨
Pokračování příště......

Jsem v SONB

2. července 2008 v 19:37 AKTUÁLNĚ

Máte rádi můj blog?

Máte rádi Mirandu, Melisu nebo Robinsnovi, tak mi zde můžete dát hlas v Soutěži o nejlepší blog.

Co za to?

No další díly komixů. Určitě jste zvědaví jak to dopadne s Mirandou. Nebojte se ještě není konec. Ten však bude takový, jaký by ste nečekali.
A až současné komixy skončí, mám pro vás u v hlavě nové.
Takže předem moc děkuji.
Nikča


2. díl - R - Tombola a růžová opice

2. července 2008 v 11:19 | Nikča |  ROBINSONI
Po obelstění technických problémů s domen Robinsnových je tu s menším zpožděním dtuhý díl.

2. díl - Tombola a růžová opice

Když jsme dorazili do školy, bylo tam už hodně lidí. Všichni tancovali a bavili se
Najednou se Vincent začal hrozně smát.
"Růžová opice!!!!!! A ještě k tomu tancuje s potápěčem. Já se asi počůrám!!! Ha, ha, ha……"
Všichni se nenápadně začali vytrácet.
Viděli totiž něco, co Vincent ze svého místa ne. Potápěč začal pěkně soptit.
Přišel k Vincentovi a chtěl mu dát do zubů:
"Nevím mladej, co je tady ke smíchu? Mám tě trochu zchladit?"
Naštěstí situaci uklidnila právě růžová opice:
"Zlato, přece tu nebudeš mlátit děti!!"
Teprve podle hlasu Vincent v opici poznal učitelku, na kterou chtěl dnes udělat dojem.
Těžce překousl trapas, že ho nazvala dítětem a přijal její pozvání k tanci.
Jeho láska se v tu chvíli zhroutila jako domeček z karet. Potápěč byl stejně její manžel.
No, uvidíme, jaký nový objekt svého zájmu si najde příště.
Všichni jsme se přemístili na hřiště. Ani bych to tady nepoznala, všude byly krásné věci do tomboly.
Protože jsme škola pro vyšší vrstvy, podle toho vypadaly ceny od sponzorů, jejichž reklamy se tyčily nad hřištěm.
Mamka mi koupila u potápěče několik lístků.
Strašně jsem si přála vyhrát toho obrovského plyšového medvěda.
Nebyl by to však brácha, aby mi nezkazil radost:
"Prosím tě, jak by si chtěla takové monstrum dostat do domu. Přece kvůli tomu nebudeme bourat zeď."
Představa zbořeného domu mě vyděsila.
"Tak aspoň toho menšího."
Vincent potřeboval své ponížení někomu vrátit:
"To jsou ty malé děti. Tolik krásných cen a ona chce obrovskou pracholapku."
"To s touhle čtyřkolkou by se dalo užívat."
Už přemýšlel, kterou holku na ni uloví.
"Zdravím všechny návštěvníky našeho karnevalu. Doufám, že jste si zakoupily hodně vstupenek. Děkujeme také všem našim sponzorům. Ty si můžete přečíst nad mou hlavou….."
"Začneme tedy s losováním."
Cen ubývalo. Zatím jsme nic nevyhráli a na hřišti už nic nezbývalo.
"A teď to nejlepší na konec. Speciální cena útěchy. A vyhrává číslo 13."
"To jsme my. To jsme my…"
Skákali jsme s Vincentem radosti.
Hned s mamkou utíkal na pódium, pro velkou krabici s mašli.
Po otevření jsme všichni oněměli úžasem. V krabici bylo živé prase.
Pokračování příště…..

1. kolo SONM

1. července 2008 v 13:42 Soutěž

Vyberte si svého mazlíčka!!!!!!

Pokud se vám některý ze soutěžících mazlíčků libí dejte jí dole svůj hlas.
1. soutěžící - ARIKO
autorka - Katk@
2. soutěžící - MATYÁŠ
autorka - horal.ka
3. soutěžící - FLEK
autoutorka - tea
4. soutěžící - RAFÍK
autorka - dáda
5. soutěžící - SUSAN
autorka - Klára
6. soutěžící - ŽABÍK
autorka - Mimi
Takže prosím, dejte své hlasu tomu, kdo se Vám nejvíc líbí!!!!!!!
ANKETA JE U KOMENTÁŘŮ

Komix - OPOŽDĚNÁ POMSTA

1. července 2008 v 9:20 | Nikča

KOMIX NAJDETE TADY

Počet dílů -14
Zveřejněny komix na blogu - 2.
Pokračování - NE
Zkratka - OP

Začátek - Květen 2008
Konec - Srpen 2008

Děj - Melisa pochází z dobře zajištěné rodiny. V domění, že si dobře zařizuje budoucnost provdá se za Petra. Ten však touží po její firmě a Melisu zabije. Netuší, že ona jeho útok přežila. Netuší to však ani ona, protože si nic nepamatuje. Bude Petrův čin potrestán Nebo mu všechno projde?