Červen 2008

11. díl - MH

29. června 2008 v 15:14 MIRANDIN HOROR

11. díl

Jako první jsme se na prohlídce zastavili u pasoucích ovcí.
"Jak vidíš jsme tu na ostrově soběstační. Tyto ovce poslouží na maso a ještě prodávám jejich vlnu."
"Máme dokonce i svoje vlastní mléko."
"O všechna zvířata se starají mojí sluhové. To je také důvod, proč jsem jich potřeboval tolik."
"Zeleninu, pěstujeme v těchto obřích sklenících. To je oblíbené místo, kde většinou najdeš oba simorostíky."
"Všechno se tu, ale vypěstovat nedá, kde berete třeba mouku."
"Máš pravdu. Na obdělávání polí jsou potřeba stroje a tak se mi vyplatí ji dovážet z pevniny. Mám přece letadlo, tak jednou za čas zaletíme doplnit zásoby."
"Elektřinu si však vyrábíme také sami. Vidíš, tam v dálce jsou vrtule větrných elektráren."
"Teď ti ukáži svoji největší pýchu. Vysílač schopný přijímat a odesílat zprávy z vesmíru."
"Něco takového nevlastní nikdo jiný. Jen já jsem totiž přišel ve výzkumném ústavu na to, že podivný nález ze starého Egypta, není nic jiného, než součást mimozemského vysílače. Nechal jsem si to pro sebe a sestrojil zbytek, aby vše fungovalo."
Nebýt toho, že jsem tu byla jako zajatec, nadchl mě ostrov svojí krásou. Ideální místo na klidnou dovolenou.
Zamířili jsme k nádhernému altánku.
"Teď si tě dovoluji pozvat na oběd pod širým nebem."
"Jak se ti líbí můj ostrov? Doufám, že nejsi zklamaná."
"Je tu krásně, ale kdy mi pomůžeš, abych se mohla vrátit domů?"
"Zlatíčko, ty jsi to ještě nepochopila? Domů se už nevrátíš!!!"
"Ale budou mě hledat. To přeci nejde, abych se jen tak beze stopy ztratila."
"To máš pravdu. Nevíš však o mém plánu. Tvým jménem kupuji letenky, rezervuji ubytování a hlavně posílám Vanese pohledy z různých míst, kde údajně právě fotíš."
"Dělá to pro mě jedna žena, která je mi zavázaná.Vydává se za tebe."
" Po určité době tě nechám nešťastně zmizet v africkém pralese. Tam už se navždy ztratilo mnoho lidí. Nikdy tak na mě nemůže padnout podezření."
"Jak toho o mě můžeš tolik vědět. To mi vrtá hlavou."
"To je celkem jednoduché. Celá léta jsem měl přehled o tom, kde se právě nacházíš."
"Poslední rok jsem si najal soukromého detektiva."
"Stálo to sice dost peněz, ale byl skvělý. Dozvěděl jsem se o každém tvém kroku. Každou maličkost z tvého života."
"Dokázal mi dodat velké množství materiálu, aniž by sis ho někdy všimla."
"No vidíš, právě on by mohl promluvit a dokázat, že jsem byla unešená."
"To asi těžko. Měl totiž nehodu. Předávkoval se prášky na spaní a zemřel."
"To není možné!!!! Ta jsi mu určitě musel pomoct."
"Pro tebe udělám všechno na světě. Celé roky jsem myslel jen na tebe."
Najednou si poklekl, jako by mě žádal o ruku.
"Stačí tvé jediné slovo a já ti všechno odpustím. Můžeš se stát paní tohoto ostrova. Jen mi prosím řekni, že chceš se mnou žít."
Pokračování příště…….

6. díl - OP

27. června 2008 v 11:45 OPOŽDĚNÁ POMSTA

6. díl

Rebeku jsme vysadili u chaty a jeli dál na staveniště.
Bylo potřeba projednat mnoho věcí s vedoucím stavby. Celé dopoledne jsme tak strávili prací.
Vůbec nic nenasvědčovalo tomu, co se v příštích hodinách událo.
Jediné, co mě udivovalo, jak se změnilo Petrovo chování ke mně. Lidé na stavbě si z jeho chování udělali obrázek zamilovaného páru.
Teprve dnes mi dochází, že to vše byla jen příprava alibi.
Po příjezdu do chaty jsem si chtěla dát osvěžující koupel. V ložnici jsem si sundala šperky a šla do koupelny.
Přede dveřmi stál Petr a mířil na mě pistolí.
"Proboha, co to děláš? Zbláznil si se?"
"Nekecej a běž si sednou támhle na gauč. Ke svému miláčkovi."
"Vy jste mi, ale povedená dvojice. Děláte ze mě přede všemi blbce. To teda nesnesu. A ještě ke všemu jste se rozhodli mě připravit o podnik. Proč si asi myslíš, že jsem se s tebou oženil?Pro tvý krásný oči teda určitě ne. Musím to tedy vzít do svých rukou a ………"
Oskar se pokusil vstát a zneškodnit Petra. Nebyl však dostatečně rychlý.
Padl výstřel a Oskar se svezl k zemi mrtvý.
Petr, který si do té chvíle hrál na drsňáka, se svého činu náhle zděsil.
Rozběhl se do koupelny zvracet a cestou zahodil pistoli.
Vyděšeně jsem stála nad Oskarem a snažila se pochopit, že už nežije.
Pak jsem se vzpamatovala a pochopila, že mi jde také o život.
Rozběhla jsem se ke dveřím. Ještě jsem zhlédla Rebeku, jak hledá pistoli.
Venku pršelo a mě na schodech podklouzla noha. Strašně mě zabolelo v kotníku.
Musela jsem to překonat a běžet dál. Za mnou už se řítila Rebeka.
Až příliš pozdě jsem poznala, že jsem sama vběhla do pasti. Cesta končila a dál už byla jen propast.
Otočila jsem se a viděla jak na mě Rebeka míří pistolí. Snažila jsem se jí to rozmluvit.
"Proboha, proč to děláš? Vždyť jsem se ti snažila vždy pomáhat a ta se mi takhle odplácíš?"
"Víš to moc dobře. Už od dětství tě nenávidím. Dokonalá Meliska. Neustále jsem musela poslouchat nářky rodičů, proč nejsi jejich dcera ty."
"To stačí!!! Dost těch keců!!!"
Kde se tu proboha vzala Melanie?
Jestli chceš mít jejího manžela, jak jsem ti slíbila, tak už konečně vystřel!!!"
Padl výstřel a já ucítila v rameni obrovskou bolest.
Ztratila jsem rovnováhu a padala dozadu. Za mnou však už nebyla pevná zem jen vzduchoprázdno.
Naštěstí větve stromů rostoucích planě ze skály můj pád trochu zbrzdily. Můj anděl strážný se asi hodně nadřel, protože jako zázrakem jsem přežila. Ztratila jsem však vědomí.
Pokračování příště………

Downloady

25. června 2008 v 12:56



Velká část downloadů je z MODTHESIMS 2.
Zde musíte být registrovaní, jinak nic nestáhnete.
Je to zadara a pokud nevíte, jak na to, tak TADY máte návod.

Pokud narazíte na nefunkční downy, tak mě upozorněte a já se to pokusím napravit.




SIMÍCI A ZVÍŘATA






Rébusy

24. června 2008 v 21:43 SUPER HÁDANKY

Uhodneš, která zvířátka se v rébusech skrývají?

1.

2.

3.

4.
5.
ODPOVĚDI:
1. ZAJÍC
2. KROKODÝL
3. KLOKAN (šipka znamená číst pozpátku)
4. VEVERKA
5. VČELA

10. díl - MH

20. června 2008 v 8:11 MIRANDIN HOROR
Na Vaši žádost jsem se snažila napsat nový díl co nejdříve. Vyfocení, úprava a vložení fotek však zabere nějakou tu dobu. To asi pochopí jen ti co nějaký komix dělali. Při čekání na další díl si můžete přečíst další mé komixy (Opožděnou pomstu a začínající Robinsony) nebo se přihlaste do soutěže vztahující se k tomuto komixu --zde--.

10. díl

"Máte jít se mnou k pánovi!"
Podívejme se, jak se Dexter nechá oslovovat. Zvedla jsem se a šla za ním.
Dovedl mě do pokoje, nejspíš Dextrovy ložnice, kde mě už očekával.
"Jak si se vyspala? Už věříš, že můj elixír funguje?"
"Mám ho tady na poličce spolu s ostatními důležitými lektvary. Nebudu ti však ukazovat, který to je, aby tě to nelákalo."
"Ve skříni máš připraveny šaty, tak se převleč. Čekám tě na balkóně u snídaně."
Docela mě vyděsilo, jak přesně trefil moji velikost. Jak toho o mě může tolik vědět?
"Vypadáš dnes opravdu nádherně. Po snídani ti ukážu dům a potom si vyjedeme na prohlídku ostrova."
"Vyjedeme? A na čem?"
"To je překvapení. Teď pojď za mnou."
"Do této místnosti nemá nikdo přístup. Odtud jsou vydávány rozkazy potřebné pro chod ostrova."
"Dokázal jsem to, co jsem si slíbil. Jsem sice stále neobratný jako dříve, ale vytvořil jsem si vlastní armádu sluhů, kteří pracují za mě."
"Jistě jsi zaregistrovala muže, kteří tu obsluhují. Nezdáli se ti nějací divní?"
"Nemají totiž vlastní vůli. Jejich mozek jsem naprogramoval. Teď poslouchají pouze mé příkazy nebo příkazy tohoto počítače."
Při řeči se přemístil do vedlejší laboratoře.
"Proboha ty děláš pokusy na lidech?"
"Než jsem je vylepšil, byli to jen ubozí blázni zavření v ústavu. Takhle jsou aspoň užiteční."
"V současnosti se věnuji genetickým pokusům."
"Bohužel při tom dochází k občasným nezdarům a lidí by byla velká spotřeba. Kde bych je pořád sháněl? Tak se musím spokojit se zvířaty."
"Největší úspěchy mám zatím s pavouky."
"Pojď ukážu ti jak hezky poslouchají na slovo."
Moc důvěry ve mně tady nevzbudil. Ty obrovské potvory mě šíleně děsily.
"Vidím, že moji miláčkové tě nezaujali. Co by si řekla na projížďku na koni?"
"Ty tu máš koně. To je nádhera!!! Naposledy jsem jezdila jako dítě v jezdeckém oddíle."
Naštěstí se to nedá zapomenout stejně jako jízda na kole. Tak jsme se vydaly na cestu za dalšími překvapeními ostrova.
Pokračování příště.......

5. díl - OP

18. června 2008 v 10:52 OPOŽDĚNÁ POMSTA

5. díl

Sotva jsem tátu pohřbili, zabavil si Petr jeho kancelář a celou ji předělal podle sebe.
Konečně přišel otcův právník, aby přečetl jeho závěť.
Chtěl zajít za mnou do kanceláře, ale Petr byl celý nedočkavý a tak do dotáhl k sobě.
Taktně mi naznačil, že by si přál vše vyřídit v soukromí. Já jsem však souhlasila s Petrovou přítomností.
"Váš otec mě nedávno navštívil. Měl o Vás strach, protože jste nepodepsala předsvatební smlouvu. Přál si proto ve své poslední vůli ošetřit, aby podnik v případě Vašeho rozvodu připadl celý jen Vám. Stanovil si také, že veškerá velká rozhodnutí musíte schvalovat pouze Vy."
Strašně mě to dojalo. Při čtení závěti jsem měla co dělat, abych se nerozplakala.
Když jsem však pohlédla na Petra, vyděsil mě jeho rozčílený pohled. Bylo vidět, jak moc tátova obezřetnost ranila jeho ješitnost. Už se totiž viděl neomezeným pánem podniku.
Šla jsem právníka raději vyprovodit ven a doufala jsem, že Petr zatím vychladne.
Bohužel se tak nestalo. Všechnu nahromaděnou zlost si vylil na mě.
Snažila jsem se zachovat klid a upozornit ho na to, že jsem mu vedení přeci ponechala. Nebylo to nic platné a u nás doma zavládla tichá domácnost.
Naši situace využila Melánie. Hned se vydala Petra navštívit.
"Zlato, slyšela jsem co se ti stalo. Mám pro tebe návrh, který by mohl pomoci vyřešit situaci nám oběma."
Já jsem na tom podobně jako ty. Mé manželství mě už nesmírně unavuje. A to nemluvím o dlouholetém vztahu Oskara s tvoji ženou. Oba se jich potřebujeme zbavit. Ale bez rozvodu. Oskar totiž nedávno uzavřel vysokou životní pojistku."
"Doufám, že už začínáš chápat. Ti dva musí zemřít."
"Proboha Meliso, ty si se snad zbláznila. Něco takového přece nemůžu nikdy udělat."
"No jak myslíš. Ještě si nech můj návrh projít hlavou a ozvi se."
Potom jsem udělala něco co Petrův názor změnilo. Byla jsem zděšena jeho postojem k tátovu rozhodnutí a pomalu mi začalo docházet, jaký vlastně je.
Pozvala jsem si ho proto s Oskarem a oznámila jim své nové rozhodnutí.
Od této chvíle jsou oba ve firmě na stejně vysoké pozici. Veškerá jednání, proto povedou spolu. Oskar pochopil, o co mi jde a můj návrh plně podpořil.
Ne tak Petr. Zvedl se a beze slova odešel.
"Oskare, já nevím jestli dělám dobře."
"Neboj se miláčku, musíš mu ukázat, kde je jeho místo. Nebo za to brzy draze zaplatíš."
Petrův mlčenlivý odchod, byl jen ticho před bouří. Doma se strhla taková hádka, že ji museli slyšet široko daleko.
Já jsem se také nedala a pěkně od plic mu sdělila svůj názor.
Od toho dne jsem v ložnici spala sama.
Petr neváhal a zavolal Melánii.
"To jsem ráda, že sis to nakonec přece jenom rozmyslel."
"Mám už zhruba promyšlený plán, ale potřebujeme někoho, na koho by to bylo možné všechno hodit. Musí však mít nějaký motiv, proč to udělal. Nenapadá tě nic?"
"Jasně! Na to se nám dokonale hodí Rebeka. Bývalá narkomanka, odjakživa žárlí na Melisu a ještě je do mě zamilovaná. Jen nevím jak ji přinutíme?"
"To nech na mě?"
Melánie měla s Rebekou dlouhý rozhovor. Naslibovala ji hory doly a ta nakonec souhlasila. Pochopitelně ji nikdo neřekl,že vina má padnout na ni.
Společně se tedy dali do přípravy plánu. Využili naši společné pracovní cesty do hor. Zde v naší rodinné chatě se to mělo odehrát.
Nic netuše jsme s Oskarem nastoupili do taxíku na letiště. Ani mi nebylo divné, proč Rebeka tolik chtěla jet s námi.
Pokračování příště…..

Budeš dál číst OP

18. června 2008 v 10:52 ANKETY
anketa


Budeš dál číst MH?

16. června 2008 v 21:42 ANKETY
anketa



Neklikej!!!!!!!

16. června 2008 v 21:18 !!!!!Neklikej!!!!!!!!
Ja ti to říkala!!!!!!!
Teď si to dej na blog a jestli ne do 7 dnů zemřeš !!!!!!!!!!!..............

Soutěž o největší příšerku mazlíčka

16. června 2008 v 18:57 Soutěž

Soutěž o největší příšerku mazlíčka.

Vyhlašuji soutěž o "nejpříšernějšího mazlíčka".
Vytvořte co nejšílenějšího mazlíčka. Fantazii se meze nekladou.
Vyfoťte ho a odešlete na email - zajulda@seznam.cz
Napište jeho jméno a svoji přezdívku, pod kterou chcete soutěžit, svůj email.
Podle zájmu bude mít soutěž více kol:
2. kolo - nejzuřivější póza
3. kolo - krátký životopis nebo příběh s mazlíčkem
4. kolo - představí se jeho páníček…….
O co se soutěží?
Pochopitelně dostanete diplom.
Protože se soutěž vztahuje k Mirandinu hororu můžete si vybrat některý s downloadů , které jsou použity v tomto komixu - pavoučí dům, hřiště, kůži vlkodlaka nebo gigantické rostliny, které se objeví v dalších dílech………..
Pravidla:
Chtěla bych aby vyhrál ten nejpovedenější mazlíček a ne ten, kdo bude nejvíce žebrat o hlasy.
Zakazuje se a vyloučením trestá:
Doprošování se o hlasy na jakémkoliv blogu.
Pokud vlastníte blog, můžete si tam dát upoutávku, ale nesmíte v ní doporučovat hlasování pro sebe.

Komix MIRANDIN HOROR

16. června 2008 v 18:05 | Nikča

KOMIX NAJDETE TADY

Počet dílů - 24
Zveřejněný komix na blogu - 1.
Pokračování - ANO - MH2 - Dexy
Zkratka - MH

Začátek - Duben 2008
Konec - Říjen 2008

Děj - Název horor je trochu nadsazený, jde trochu o sci-fi i romantiku.
Miranda je obyčejná mladá žena, které se znenadání obrátí život naruby. Stane se vlkodlakem. Pomoc nalezne u jednoho šíleného vědce, žijícího na záhadném ostrově. Bohužel až pozdě zjistí, že se stala objetí jeho pomsty. Kdysi v dětství mu totiž nechtěně ublížila. V zajetí potkává nové přátele mezi mimozemťany, kteří jsou na tom stejne jako ona. Kdo jim pomůže. Jak se změní Mirandin život?



9. díl - MH

15. června 2008 v 11:39 MIRANDIN HOROR

9. díl

Byla jsem ráda, že je v mé cele i sprcha. Po celodenním cestování jsem byla celá zpocená. Oblečení na převlečení jsem však neměla.
Bonboniéře nachystané na stole se také nedalo odolat. Byla jsem zabraná do vybíraní bonbónů, když se odněkud z venku ozvalo:
"Mirando spíš? To jsem já Lika. Bydlím hned naproti tobě."
Teprve teď jsem si všimla, že přes mříže je vidět do všech ostatních cel, ve kterých bydleli mí noví známí.
"Jedno nechápu. Když jste z jiné planety, jak je možné, že mluvíte naší řečí?"
"To je jednoduché. Vidíš tu stříbrnou tečku u mého ucha. To je překladač napojený na můj mozek. U nás ho dostanou všichni vesmírní cestovatelé. Protože naše civilizace mají společné dávné kořeny, není překlad žádný problém. Dexter je okopíroval a dal i ostatním."
"A jak už tu jste dlouho vězněni?"
"To je různý. Já jsem přibyla poslední. Už to bude pomalu rok."
Proboha tak dlouho! Skončím snad jako pokusný králík?
"Neboj se, na nás pokusy nedělá. Jen nás pozoruje."
"Jestli však myslíš, ten hřbitov venku, tak mám podezření, že většina hrobek jsou jen taková úchylná výzdoba zahrady. Jen ve dvou hrobech jsou oběti jeho pokusů vytvořit ovladatelné lidi. S těma co jeho pokusy přežily, ses už setkala tady v domě."
"Nás tady si hýčká jako nějaká zvířátka v ZOO. Jsme totiž moc vzácní, než aby riskoval náš život."
"A jak jste se sem vlastně dostali?"
"Já a Iris jsme sem byli přivezeni jako první."
"Žili jsme, jak už podotkl Dexter, na nepřístupné stolové hoře. Věděli jsme, že dole existuje jiná civilizace. Ale lidi viděli naposledy před sto lety naši předkové."
"Proto bylo pro Irise velké překvapení, když jedno z nich našel ležet v lese."
"Nejprve si myslel, že je mrtvý. Až když přiklekl, zjistil na něm slabé známky života."
"Asi ti došlo, kdo to byl. Pochopitelně Dexter. Donesl ho k nám a já jsem se ho snažila udržez při životě."
"Za přispění našich zázračných rostlin se mi to podařilo."
"Choval se k nám velice přátelsky. S bratrem jsme si ho oblíbili a nakonec u nás zůstal několik měsíců."
"Vyprávěl o sobě, jak jako vědec podnikl tuto nebezpečnou výpravu, protože chtěl objevit nové zázračné rostliny, které pomohou lidem. Ve skutečnosti měl zájem je využívat pouze ve svůj prospěch."
"Byla jsem velice důvěřivá a naučila jsem ho mnoho ze svých tajemství."
"Velice částo sledoval při práci i Irise."
"Ten jako šaman našeho kmene ovládal i různé čarodějné postupy. Dexter brzy díky své geniální paměti vše pochytil. Řekla bych, že dokonce Irise v mnohém předčil."
"Asi by si měla vědět, že tvá proměna ve vlkodlaka, patří také k pravěkému tajemství našich kouzelníků. Dexter byl však první, kdo proti němu našel protilék."
"Bohužel naše důvěřivost se nám draze nevyplatila. Když se ten zloduch naučil vše, rozhodl se nás unést."
"Využil chvíle, kdy se ostatní věnovali každoročnímu sběru vzácné orchideje. Spoutal nás a i se zásobou lektvarů nás donutil odejít. Podařilo se mu totiž najít tajnou cestu z hory."
"Od té doby jsme tady. Ale ty jsi už určitě unavená. Zítra tě čeká náročný den, tak se snaž honem usnout."
Nemusela mě ani pobízet. Usnula jsem jako špalek. Noc se mi zdála neuvěřitelně krátká, protože za chvíli mě už budil jeden z Dextrových poskoků.

Pokračování příště…………..

1. díl - R - Karneval

14. června 2008 v 19:34 | nikča |  ROBINSONI
1. díl - Karneval
Tyto prázdniny začaly dobře. Byl poslední den ve škole a moje paní učitelka napsala na tabuli, že zítra bude karneval na rozloučenou. Zváni jsou i rodiče.
Ještě ani nedopsala a do třídy vtrhl brácha. Přišel pro mě, protože myslel, že už jsme také skončili. Čekalo ho, ale překvapení. Naše učitelka, totiž strašně ráda a dlouho povídá, a proto jsme ještě nezkončily.
Pozdravila Vincenta a on se celý začervenal (paní učitelka se mu totiž líbila). Pozvala ho, ať také přijde na karneval.
Vincent chvíli přemýšlel. Jestli by to nebylo trapné. Pak se však rozhodl.
"Ano," zakřičel až paní učitelka málem lekla.
"To jsem ráda. Zamlouvám si u tebe aspoň jeden tanec."
Brácha byl už rudý jako rajče. Cítila jsem se neuvěřitelně trapně. Brácha se zase předvedl a já se za něj musela stydět.
Doma jsem si na karneval ani nevzpomněla. Trapas s učitelkou a Vincentem mi ležel v žaludku. To se mi kamarádi budou ještě dlouho smát.
Vzpomněla jsem si na to až večer. Když jsem to mamce řekla, nadšeně pobíhala po domě a vymýšlela všem kostýmy.
Vincent si představoval něco, čím by paní učitelku okouzlil. Mamka mu však naplánovala převlek za Skota. Chudáka to tak vyděsilo, že se ani nezmohl na odpor..
Blbá nálada ho neopustila po zbytek dne.
Já jsem měla jít za baletku. No hrůza, mamka se snad zbláznila. Byla jsem o něco mazanější než Vincent a potají si nachystala kostým motýla. Bedlivě jsem dávala pozor, abych mamce nepřišla před odchodem na oči.
Nebylo to zase tak těžké, protože mamka obsadila koupelnu a nejmíň dvacetkrát se přemalovávala.
Když jsme vyšly před dům, taťka obdivoval mamky kostým a mamka taťkův. Vypadalo to, že se budou obdivovat do konce prázdnin.
Odvážila jsem se vylézt ven. Mamka, když mě uviděla tak se jen pousmála. A já čekala, že bude nadávat. Asi se jí můj kostým moc líbil, tak neprotestovala .
Uviděl to však Vincent a velice protestoval. Proč on musí být v tak hrozném obleku a já si můžu jít v čem chci. Mamka jen prohodila:
"Buď rád, že jsi nešel za opici. V půjčovně měli jednu krásně růžovou."
Vincent si myslel: "No, nevím jestli by nebylo lepší jít za růžovou opici. Aspoň by mě nikdo nepoznznal!"
Posmá se a radši mlčel.
Ještě jsme musely udělat společné foto a šlo se.
Na rohu jsme potkali sousetku. Prvně jsi nás nevšimla.
Pak se náhle vyděsila a nahodila zvláštní výraz. Jako by viděla mluvícího medvěda.
S jekotem a křikem běžala přes silnici. Kdyby jelo auto, byla by z ní placka. Museli by jsme ji seškrabovat ze silnice a přišli tak pozdě na karneval.
Pak jsme pokračovali v cestě.
Pokračování příště..........

Oznámení

14. června 2008 v 18:15 AKTUÁLNĚ
Chtěla bych poděkovat všem novým návštěvníkům našeho blogu. Váš zájem o můj blog mě nesmírně těší a zároveň zavazuje snažit se Vás dále oslovovat. Jsem ráda, že i když můj blog není zaměřen pouze na The Sims neodradil Vás. Určitě tu i v budoucnu budou komixy. Baví mě je totiž tvořit.
Dále musím hlavně poděkovat třem blogům, kde zveřejnily moji reklamu. Jinak byste tu asi nebyli. Jsou to:www.karinblogisek.blog.cz www.sims2-protection.blog.cz www.lovelysims.blog.cz
Bohužel byla reklama uveřejněna zrovna v době, kdy se u nás v domě mění všude okna. Počítač i se simíky byl proto týden zavřený ve skříni a já jsem nemohla pokračovat v tvorbě komixů. Budu se snažit v nejbližší době vše dohnat. Nafocení a upravení 20 až 30 fotek na jeden díl, však zabere trochu času. Tak Vás prosím o strpení.
Další díl Mirandina hororu se pokusím zveřejnit v neděli 15. 6. - dozvíte se něco o tom jak se dostali simorostíci na ostrov.
Zatím můžu zveřejnit pouze první díl nového komixu Robinsoni - začnete se tu pomalu seznamovat s potrhlou rodinou Robinsnových , kteří zatím vůbec netuší, že začínající prázdniny vůbec nebudou tak idylické, jak zatím vypadají. Časem Vám ukáží, že i ztroskotání na ostrově se dá přežít s humorem.
Budu se snažit udělat i pokračování Opožděné pomsty - Melisin manžel už totiž konečně začne plánovat vraždu své ženy a společníka.
Ještě mám v plánu přidat nějakou tu rubriku a pokud budete mít zájem mám vymyšlenou soutěž týkající se simíků.
Takže ještě jednou se moc omlouvám a všem, kteří nám zůstanou věrni uděluji medaili.
Ahoj Nikča.

8. díl - MH

6. června 2008 v 21:09 MIRANDIN HOROR

8. díl

Zrovna se začínalo podávat jídlo.Ty podivné bytosti mě vyzvaly , ať si přisednu .
Teprve vůně jídla mi připomněla, že jsem od rána nejedla.
Konečně vstoupil i náš hostitel. Neudivilo mě, když to byl onen muž v leteckém, který se zatím převlékl. Opět podivně, což bylo asi jeho zvykem.
Musím Vám představit vaše nové spolubydlící. Jejich původní jména se mi špatně vyslovovaly, tak jsem si je pojmenoval po svém."
"Tohle je Viky ze souhvězdí Andromeda.
"Tohle Lika ze Síria"
"Sourozenci Iris a Rosa žijící původně na nepřístupné stolové hoře v Jižní Americe."
Po večeři poslal všechny pryč, že si se mnou chce promluvit.
Byla jsem netrpělivá, zda mi konečně pomůže.
"Všechno pěkně postupně. Nejdříve chci vědět, jestli Vám říká něco jméno Dexter Kirby?
Hned se mi vybavila známá tvář z dětství:
"Jasně Mozek Dexter. Génius, co vyřešil nejsložitější rovnice a jinak si neuměl zavázat ani tkaničky."
Najednou mi svitlo:
" To není možný, to jsi ty?"
"Ano, jsem rád, že jsi na mě nezapomněla," přešel k tykání.
"Jsem ten, se kterým jste si nikdy nechtěli hrát, protože jsem vždycky každou hru pokazil. Byl jsem totiž strašně neobratný."
"Vždy jsem se na vás mohl jen nešťastně koukat z povzdálí."
"Když už jste si mě náhodou všimli, tak jen proto, aby jste mi nějak ublížili."
" Ty jsi byla nejhorší. A to jsem tě už tenkrát tajně miloval."
"Tvoje vysmívání pěkně bolelo."
"Vzpomínám si. Celé roky jsi mě neustále sledoval, jako pejsek. Měla jsem tě vždycky plný zuby."
"To jsi mi dala jasně najevo, když jsem ti konečně vyznal lásku"
"Ještě dnes se mi o tvém odmítnutí zdají hrozné sny."
"Klepala sis na čelo, co si to vůbec myslím. Přece se nebudeš zahazovat s tak neschopným klukem. Máš prý na víc, než dělat chůvu největšímu nemehlu na světě. Jediný, k čemu se hodím, je razení při prověrkách."
"Strašně si se smála a hned druhý den se na můj účet bavila celá škola."
"To ponížení jsem nesnesl. Přísahal jsem, že vám všem jednou ukážu. Najdu způsob, jak vyřeším svou nešikovnost v běžném životě. A ty? Ty jednou ještě budeš prosit o to, abys mohla být se mnou."
"Začal jsem pilně studovat. Pro geniální dítě to nebyl problém. Za tu dobu, co jste se plahočili na střední škole, jsem stihl univerzitu. Dnes mám několik doktorátů z různých oborů."
"Potom jsem ve výzkumných ústavech mimo svou práci řešil i svůj problém."
"Musel jsem občas i experimentovat na sobě. Povedlo se. Zítra ti všechno ukážu."
"A mé druhé předsevzetí. To se už pomalu začíná naplňovat."
Pak se začal smát:
"Ty mi vůbec nevěříš, že ti můžu pomoci!!!!"
"Dám ti malý důkaz. Zatím tě nemíním vyléčit, ale když vypiješ tohle, budeš dnešní noc člověkem."
Moc se mi do toho nechtělo. Měla jsem strach, že mě otráví.
To by si však nemohl svou pomstu pořádně vychutnat a potrápit mě. Tak jsem se napila.
Nic zvláštního jsem necítila. Byla jsem zvědavá, jestli to bude opravdu účinkovat.
"Teď tě odvedou do tvého pokoje. Zítra se na tebe budu těšit."
Můj pokoj byl spíš vězeňská cela s mřížemi. Všimla jsem si, že okolo jsou další a v nich mí noví spolubydlící. Lehla jsem si do houpací sítě, která tu visela místo postele.
Konečně se začalo stmívat a já se po dlouhé době neproměnila.
Pokračování příště…..

4. díl - OP

5. června 2008 v 10:30 OPOŽDĚNÁ POMSTA

4. díl

Po návratu domů jsem musela dohánět spoustu práce, co se mi nakupila za dobu líbánek. Ani jsem nezaregistrovala Oskarovu přítomnost.
"Koukám mladá paní, že jste na mě úplně zapomněla. A já tajně doufal, že mě milujete."
"Promiň Oskare, já vůbec nestíhám. Jsi ke mně nespravedlivý. Víš, že ty jsi jediný, koho jsem toužila si opravdu vzít. Stačilo jen kývnout."
"Nebudeme si přeci kazit naše shledání novou hádkou. Tohle téma jsme už dávno uzavřeli."
Náš románek tak pokračoval i po svatbě. Petr však také nebyl žádný andílek a rychle navázal na svůj předešlý způsob života.
Sice si dával pozor, abych ho nikdy nenachytala, ale přítomnost jeho milenek v domě jsem vždy vycítila.
Pokud mě zatím neztrapňoval na veřejnosti, nehodlala jsem s tím nic dělat.
Natruc jsem však vyhověla žádosti o místo od mladého absolventa školy, který chtěl získat praxi.
Jmenoval se Sebastián. Měl velký talent, takže jsem svého rozhodnutí nelitovala. Tvořili jsme skvělý tým.
Od prvního dne se do mě zamiloval.
Nesmírně mi to lichotilo. Bavilo mě ho pozorovat, jak se chce vyjádřit a nemůže najít odvahu.
Chodil za mnou jako pejsek. Jeho hodiny přesčasů se nedali ani spočítat.
Nakonec se odvážil a mezi čtením podkladů pro novou zakázku na mě vychrlil, co má na srdci.
Stal se pro mě moc dobrým spolupracovníkem, než abych si zahrávala s jeho city. Nechtěla jsem o něj přijít.
"Sebastiáne, moc pro mě znamenáš jako přítel. Kolem tebe je určitě mnoho dívek, než aby si se zapletl s vdanou ženou. To přináší jen trápení. Já bych ti mohla vyprávět."
Naštěstí to přijal dobře.
Do našeho domu přišlo zlo. Začalo to příchodem černé ovce naší rodiny - sestřenice Rebeky.
Zrovna ji propustily z léčebny pro drogově závislé. Musela, proto přetrhat pouta s minulosti, aby znovu neklesla na dno. Požádala nás o střechu nad hlavou.
Nemohla jsem ji odmítnout. Naivně jsem jí věřila, že se napravila.
Zpočátku to tak také vypadalo. Snažila se nebýt na obtíž a najít si nějakou práci.
Potom přišla rána, která nepřímo obrátila můj dosavadní život naruby. Zemřel můj otec.
Pohřeb byl pro mě utrpení. Byla jsem vděčná Sebastiánovi, že se ujal slova a pronesl nějakou řeč.
"Proč jenom jsi mi to táto udělal? Ještě jsem tě potřebovala. Ty jsi byl jediná jistota v mém životě….."
Úplně zničená jsem odcházela domů.
Před kostelem se ke mně přidal Oskar.
"Vím, že tvého tátu nenahradím, ale kdykoliv budeš potřebovat, můžeš se na mě spolehnout."
Bohužel následující události mu nedovolily tento slib splnit.

Pokračování příště……..

Robinsoni - úvod - seznámení

4. června 2008 v 16:00 | Nikča |  ROBINSONI

Úvod

Tohle je rodina Robinsonových:
Taťka Vincent - je významný podnikatel. Vlastní významnou módní firmě. Má rád peníze a dobré jídlo. Svoje děti velice miluje a rozmazluje. Věnuje jim většinu svého volného času. Stejně jako chodí rád do společnosti, protože má hodně známých, se kterými si má vždy co povídat.
Mamka Carol - velni dbá na svoji krásu, která je u ní na prvním místě. Ráda chodí do společnosti a chlubí se novými věcmi ( skoro pořád má čím ). Důležitá pro ni je i rodina. Z dcery chce mít modelku a ze syna nejméně významného právníka. Ani jednomu z dětí se to však moc nezamlouvá.
Syn Vincent - puberťák, které mu je jedno, co z něj bude. Nejraději je se svými kamarády. Nebo doma jen tak lenoší a poslouchá svoje oblíbené písničky. Má ale moc rád svoji sestřičku.
Dcera Jane - malé neposedné dítě. Nejraději vymýšlí blbosti, kterými spolehlivě mámu naštve. Ráda kreslí. Moc se jí líbí ve škole. Má tam hodně kamarádek a oblíbené učitele, kteří jí chválí, jak je šikovná. Ze všeho nejvíc však miluje koně.
Toto je jejich dům. Bydlí v menší čtvrti za městem a ne v luxusní s pracháči, i když jsou velice bohatí. Mamka tvrdí že čerství vzduch prospěje nejen její pleti, ale i dětem. Taťka je také rád, protože může na obrovské zahradě pořádat párty.

O smíchu

2. června 2008 v 10:52 CITÁTY
Nejztracenější ze všech dnů je ten,
ve kterém ses nezasmál.
(Chamfort)
Svět, kde je tolik smíchu,
nemůže být tak špatný.
(F. T. Vischer)
Blažení ti, kteří se umí smát sami sobě.
(Malé sestry z Paříže)
Vždycky budou mít dost zábavy.
Nejkratší cesta mezi dvěma lidmi
je úsměv.
(H. Sakal)
Ukazuj lidem veselou tvář,
neboť se na ni musejí dívat.
(Indická moudrost)
Kdyby se býval jeskynní člověk uměl smát,
byly by světové dějiny probíhaly jinak.
(O. Wilde)
Děkujme Bohu, že v tomto tak nevlídném světě
legraci nelze zabít.
(W. Raabe)
Potěšení se dříve nebo později vyplatí.
(W. Shakespeare)