Květen 2008

7. díl - MH

31. května 2008 v 8:31 MIRANDIN HOROR

7. díl

Každý den jsem netrpělivě čekala na pošťáka.
Ani nestačil poštu strčit do schránky a už jsem ji prohlížela, jestli konečně přišli další instrukce.
Dočkala jsem se. Netrpělivě jsem roztrhla obálku a vytáhla krátký dopis:
JESTLI MÁŠ JEŠTĚ ZÁJEM, SBAL SI PÁR NEJNUTNĚJŠÍCH VĚCÍ A PŘIJEĎ ZÍTRA V 8 HODIN NA MALÉ LETIŠTĚ.
Spolu s dopisem byly v obálce ještě nějaké fotky. Když jsem si je prohlédla, bylo mi jasné, že musím poslechnout. Na fotografiích byly oběti mích útoku.
Přespala jsem další noc v koupelně. Nechala jsem vzkaz Vanese, že na delší dobu odjíždím a ráno s malým kufříkem nastoupila do taxíku.
Před letištěm se mě zmocnily obavy. Nedělá si ze mě někdo srandu?
"Ne, Mirando, musíš se vzchopit, takhle se přece nedá žít," dodávala jsem si odvahu.
Neměla jsem nejmenší tušení, co dál. Zamířila jsem tedy na informace.
Najednou se ozvalo hlášení:
"Prosíme slečnu Mirandu Maxwell, aby se dostavila do kavárny Měsíc."
Opravdu příznačný název v mé situaci. Slečna na recepci mi ukázala cestu.
Stála jsem v kavárně a přemýšlela, co dál. Nikdo se ke mně nehlásil.
Náhle jsem znovu ucítila ten intenzivní pohled z hor.
Nestačila jsem se podívat odkud vychází, když mě oslovila servírka:
"Promiňte, nejste náhodou Miranda. Támhle ten pán v leteckém Vás očekává."
No nazdar, to se mám svěřit tomuto podivnému individuu. Podle oblečení to bude nejspíš cvok.
Sebrala jsem veškerou odvahu a oslovila ho.
Choval se celkem galantně. Požádal mě, abych si přisedla.
"Vidím, že jste se rozhodla využít mé nabídky."
"Můžete mi říct něco víc. Vůbec nevím, co si o tom všem mám myslet. Nejsem si jistá, jestli Vám můžu věřit."
"Nic jiného Vám nezbývá. Buď poletíte se mnou, nebo můžete odejít. Nezapomeňte však na ty fotky."
Zvedl se a odcházel. Rychle jsem ho následovala, aby se mi neztratil z očí.
Došli jsme na odletovou plochu. Jakmile jsem uviděla, do čeho hodlá nastoupit, šla jsem do mdlob.
Do tohohle vraku z první světové mě nikdo nedostane.
Přes protesty mě navlékl do letecké bundy.
"Bohužel, přistávací plocha u nás je malá, proto se musíte spokojit s tímto malým letadlem."
Celou dobu jsem se modlila, ať nespadneme.
Cesta trvala dlouho, až jsem konečně uviděla malý ostrov.
Začali jsme přistávat mezi skály. Kdybych měla padák, okamžitě bych vyskočila, i když to neumím.
Po přistání už na nás čekalo terénní auto.
Řidič, který nás vítal, se choval nějak divně. V tu chvíli jsem však byla ještě rozklepaná z letu, tak jsem si ho moc neprohlížela.
Další šok mě čekal u sídla neznámého. Všude kolem lezli obrovští pavouci. Krve by se ve mně nedořezal.
"Nebojte se, jsou to absolutně neškodní domácí mazlíčci."
"To si vykládej někomu jinému," myslela jsem si.
Spěchala jsem raději dovnitř.
Podivně zmutovaný pes a kočka na chodbě, mi proti těm monstrům připadali úplně roztomilí.

Moje nervy byly tak napnuté, že jsem se po vstupu do jídelny málem rozesmála.
"Připravili pro mě karneval!!!"
Bohužel, po chvíli mi došlo, že tohle nejsou žádné masky.
Pokračování příště……

3. díl - OP

31. května 2008 v 8:31 OPOŽDĚNÁ POMSTA

3. díl

Petr přišel k nám na oběd, abychom tu novinku oznámili tátovi.
Ani se nedivil. Dlouho už náš vztah sledoval a ve svatbu tajně doufal.
Bylo mi jasné, že Petr názor na manželství úplně nezměnil. Kdybych byla jen jedna z těch husiček, se kterými se zahazoval, nikdy by ke svatbě nesvolil. Já jsem mu však nabízela možnost stát se v budoucnu majitelem firmy. Tomu se nedalo odolat.
Abych ho na poslední chvíli nevyplašila, navrhla jsem malý obřad někde na pláži u moře.
Oba nijak neprotestovali
Sama jsem se ujala zařizování.
Už jsem měla všechno zajištěné - ubytování, obřad, šití šatů…….
Jediné co chybělo byla kytice.
Tu jsem chtěla perfektní. Moje květinářkami mě ujistila, že ji na ostrovy dopraví včas.
Den před odjezdem mi byly doručeny hotové šaty. Neodolala jsem a musela se na sebe podívat v zrcadle.
Najednou mě přepadly pochybnosti. Neměla jsem počkat na někoho, kdo by mě bezvýhradně miloval?
Ne, to by byl krok do neznáma. Petra znám velice dobře a vím, co od něj můžu čekat. Věrnost tedy určitě ne. Dříve se lidé také brali pro majetek a já mám naštěstí ještě Oskara.
Objednala jsem luxusní hotel.
Recepční byl celý u vytržení, svatbu tu už pár let neměli.
Večer jsme se oba poddali atmosféře a snili o krásné společné budoucnosti.
Počasí nám přálo a bylo nádherně.
Bylo to prostě romantika.
Konečně jsem byla vdaná paní a už nebudu muset chodit všude sama.
Oba jsme alespoň na chvíli věřili našemu manželskému slibu.
Nezbytná fotografie nevěsty a bylo to za námi. Všechno klaplo podle plánu.
Zbytek líbánek jsme si užívali. Zde je pár fotografií.
Ten večer na pláži jsme si dělali plány do budoucna. Časem si pořídíme děti a až otec odejde do důchodu povedeme spolu rodinnou firmu….
Nenapadlo nás, že nic s toho se nikdy nestane.
S odjezdem domu skončila i naše rodinná idylka. Petr už jistě přemýšlel, kterou kočičku si příště vybere .
Já jsem zase dostala výčitky svědomí, kvůli Oskarovi, kterého jsem poslední dobou zanedbávala.
Pokračování příště…..

Vězeňská abeceda 1

21. května 2008 v 17:25 ŠIFRY

,,,, základní tabulka,,,,

tečka = pozice v buňce
rámeček = pozice v tabulce

6. díl - MH

20. května 2008 v 21:59 MIRANDIN HOROR

6. díl

Hned ráno jsem se běžela podívat na místo, kde v noci zůstala ležet Vanesa. Bylo to nedaleko a tak není divu, že jsem tam potkala sousedku.
Hned mi začala sdělovat novinky:
"Zrovna jsem Vás chtěla navštívit. Představte si, co se tu stalo. Tu vaši blonďatou kamarádku tady někdo přepadl. Ráno ji tu našli."
Zhrozila jsem se. Až ráno, to není dobré.
Podařilo se mi z ní dostat, kam Vanesu odvezli.
Zanedlouho už jsem seděla u její postele. Cítila jsem se hrozně. Nejraději bych tu ležela místo ní.
Asi jsem se tvářila hodně nešťastně, protože za mnou přišla lékařka.
"Nebojte se, vaše přítelkyně naštěstí nemá žádné vážné zranění, jen je trochu podchlazená. Dali jsme jí prášky, takže bude nějakou dobu spát."
"Jediné, co nás znepokojuje, je její ztráta paměti. Pamatuje si naposledy, jak byla u Vás. Vypadá to, že její mozek toto trauma raději vymazal. Je to pro ni možná tak lepší."
Ten obrovský balvan, co mi spadl ze srdce, musela slyšet i na odchodu. Měla jsem totiž strach, jak zareaguje, až mě uvidí. Nepozná ve mně svého útočníka? Takhle se to naštěstí vyřešilo.
Seděla jsem u Vanesy až do odpoledne. Snažila jsem se vymyslet způsob, jak zabránit dalším napadením. Ani jsem si nevšimla, že se Vanesa probrala a pokouší se vstát. Zatočila se jí hlava a jen taktak jsem ji zachytila.
Byla vděčna, že jsem u ní. Chtěla vědět všechno, co jsem se o tom přepadení dozvěděla. Kdyby chudák tušila…..
Cestou z nemocnice jsem se zastavila v obchodě. Podařilo se mi totiž vymyslet strategii, která by mohla vyjít.
Naštěstí zrovna měli, co jsem potřebovala- trezor s časovým zámkem.
Ani jsem nestačila odemknout a už zase zvonil telefon.
"Tak co, jak se těšíš, až příště někoho zabiješ?"
"Kdo jste?"
"To se včas dovíš---------."
Ten telefonát mě jen utvrdil v tom, že musím jednat.
Už z nemocnice jsem si objednala nové bezpečnostní dveře. Za příplatek mi je ještě ten den přišli nasadit.
Řemeslník se sice podivoval proč do koupelny.
"Víte potřebuji tu uchovávat důležité fotografie a listiny a tohle je jediná místnost, kde jsou jen malinká okna."
Jen odešel, donesla jsem do koupelny křeslo a zamkla se tam.
Klíče jsem dala do trezoru. Nastavila jsem ho tak, aby šel otevřít až ráno.
Teď už jsem jen čekala až se setmí.
Moje nové já se strašně vztekalo, ale nebylo mu to nic platné.
Ráno jsem odemkla a vyšla spokojená, že plán měl úspěch.
Za Vanesou jsem chodila každý den. Její stav se stále zlepšoval. Měla být brzy propuštěna.
Jednou mi radostně sdělila, že přijede Patrik. Rozhodla se přijmout tu novou práci a nastěhovat se k němu. Byla jsem za ni ráda. Dostane se tak mimo nebezpečí
Patrik přijel a chtěl si Vanesu odvést už ten den k sobě.
Dlouho jsme se nemohlo rozloučit. Nenapadlo mě, že se vidíme naposledy.
Moje nová strategie zatím měla úspěch a já si naivně myslela, že se vše vyřešilo. Potom mi však přišla SMS:
JAK DLOUHO MYSLÍŠ, ŽE TI BUDE TRVAT, NEŽ TY DVEŘE JEDNOHO DNE VYRAZÍŠ. JESTLI CHCEŠ DOOPRAVDY POMOCT, TAK VYVĚS NA DOMĚ NĚJAKOU VLAJKU. POŠLU TI DALŠÍ INSTRUKCE.
Nezbývalo mi než věřit. Vyrobila jsem z utěrky vlajku a čekala.
Pokračování příště.......

2. díl - OP

20. května 2008 v 10:24 OPOŽDĚNÁ POMSTA

2. díl

Začala jsem pracovat na svém plánu. Musela jsem však dobře promyslet strategii. Poslední, co má Petr v životě v plánu, je totiž manželství.
Neustále mění přítelkyně a s žádnou nevydrží ani měsíc. Za chvíli ho každá omrzí a hledá rozptýlení jinde.
Můj plán byl geniálně jednoduchý. Svádět ho a zároveň si ho držet od těla. Nic není lákavější, než to co nemůžeme mít.
Nejdřív si mě však musel všimnout.
Poprosila jsem ho, aby mě vzal autem do města koupit nové šaty.
"Jedu zrovna na stavbu, jestli ti nevadí terénní vůz, tak to udělám rád."
Při vystupování jsem to zkusila:
"Měl by si ještě chvilku. Potřebovala bych poradit. Já u kupování šatů, vždy nevím, které vybrat."
Málem jsem vyskočila radostí, když souhlasil.
Nejdříve to vypadalo jako totální fiasko.
Zkusila jsem tedy odvážnější modely.
Chytil se.
Cítila jsem, že se na mě poprvé nedívá jen jako na kolegyni a dceru šéfa. . Dala jsem tedy na jeho radu a koupila si ty černé.
První kolo jsem vyhrála.
Další dny začal pod různými záminkami častěji navštěvovat mou kancelář. Tvářila jsem se, jako bych neviděla jeho žádostivé pohledy. Chudák na to od žen nebyl zvyklý. Tak ho to vykolejilo, že mě ani nedokázal pozvat na kafe.
Po pár týdnech kličkování jsem rozjela druhé kolo. Při jedné příležitosti jsem ho pozvala na partičku šachů. Konečně se pak osmělil a pozval mě o víkendu do klubu.
Chudák si myslel, jak má vyhráno. To se však šeredně spletl.
Hrála jsem si sním jako kočka s myší. Celý večer se ode mě nehnul.
Nakonec jsem mu dovolila, aby mě políbil. Domu jsem však jela sama taxíkem.
Druhý den ráno se z jídelny ozývaly nějaké hlasy.
V tuhle hodinu, byla návštěva dost neobvyklá, proto jsem se rychle oblékla a šla zjistit, co se děje.
U stolu snídal Petr a probíral s tátou nějaké firemní záležitosti. To však jistě nebyl důvod návštěvy.
Táta se diskrétně vzdálil a nechal nás přivítat o samotě.
"Jestli nemáš dnes nic v plánu přišel jsem tě pozvat na výlet."
Chvíli jsem jako přemýšlela a pak souhlasila.
Druhé kolo tedy dopadlo opět v můj prospěch. Měla jsem ho pěkně na udičce. Teď však musím postupovat opatrně, aby se nelekl.
Výlet byl docela romantický. Vzal mě na rozhlednu.
Potom jme seděli v parku a jen tak si povídali.
Nenápadně jsem do rozhovoru zapletla řeč o manželství a o tom, jak chci mít brzy svou rodinu, ale nejdřív musím najít muže svých snů. Ani v nejmenším jsem nenaznačila, že by to mohl být on.
To se strašně dotklo jeho ješitnosti. Jak ho můžu takhle odstavit na druhou kolej.
Myslím, že právě tehdy si umínil, že to tak nenechá.
Začal se mnou trávit každou volnou chvíli.
Najednou přestal mluvit o celoživotní svobodě a mluvil kladně o manželství.
Žil v domnění, jak se mě snaží dobývat a ani netušil, že nevědomky jedná podle mého plánu.
Den, kdy mě pozval na večeři, byl dnem mého vítězství. Neodolala jsem a vzala si šaty, které mi kdysi vybral.
Nemýlila jsem se. Žádost o ruku následoval po večeři.
Dělala jsem neuvěřitelně překvapenou a přijala ji.
Pokračování příště….

Kam se poděla logika?

18. května 2008 v 20:46 SUPER HÁDANKY
Když je průduškový čaj na průdušky, ledvinový čaj na ledviny, na co je potom pytlíkový čaj?


Když plavání zeštíhluje, co dělají velryby špatně?


Když se kukuřičný olej dělá z kukuřic, jak je to potom s dětským olejíčkem?


Když super-lepidlo lepí všechno,proč ne vnitřek tuby?


Proč se člověk musí na návštěvu k jasnovidce objednat?


Proč se citrónová limonáda skládá většinou z příměsí, zatímco přípravek na nádobí obsahuje pravou citrónovou šťávu?


Termoska drží v zimě teplo a v létě chlad. Odkud ví, kdy je léto a kdy je zima?
Proč má benzinka otevřená 24 hodin denně na dveřích zámek?


Proč se ve Státech používají při popravách tzv. smrtící injekcí sterilní jehly a stříkačky?


Jak se dostane řidič sněžného pluhu ráno do práce?


Když jsou černé skříňky v letadle nezničitelné, proč se celé letadlo nestaví z tohoto materiálu?




Doufám, že se vám alespoň trochu zlepšila nálada!!!!!!!

Zápalky 2 - římská čísla

18. května 2008 v 14:36 SUPER HÁDANKY

5 příkladů s římskými čísly

Zobrazení čísel pro správné pochopení

1. Přemístěte jednu zápalku, aby rovníce souhlasila.

2. Přemístěte dvě zápalky.

3. Přemístěte jednu zápalku. Jsou možná dvě řešení.

4. Upravte tuto rovnice, aby byla správná. Nesmíte přemístit nebo odebrat žádnou zápalku. Nesmíte žádnou přidat.

5. přemístěte jednu zápalku.

Odpovědi:
1.
2.
3.
nebo
4.
Rovnice se musí číst vzhůru nohama. Potom je správná.
5.
Hlavně neztrácejte nervy. není to tak složité.


Ano nebo ne - suchozemští savci

18. května 2008 v 13:50 SUPER HÁDANKY

Ano nebo Ne

Nachystejte si papír a tužku.

Napište si čísla od 1 po 11. Odpovídat budete jednoduše ano nebo ne a správnost si ověřte dole.

  1. Když hroši odcházejí za potravou , vyhledá pro své mládě pečovatelku

  2. Kozy v Tunisku vyskakují na záda oslům, aby snáze dosáhly na vysoké větve

  3. Gibon dokáže chodit po laně

  4. Netopýři rozeznávají nejšťavnatější kořist poslechem svatebního kvákání

  5. V tropických pralesech skutečně žíjí černí panteři

  6. Dikobraz vystřeluje na nepřítele bodliny

  7. Přímorožec si kleká na zem a sklání hlavu, aby probodl

    útočící lvici ostrými rohy

  8. Při lovu tuleňů si lední medvědi zakrývají černé čenichy tlapkou

  9. Velbloudi ve vyprahlých pouštích shromažďují vodu v hrbech

  10. Krysy si vzájemně pomáhají odnést vejce, pokud je pro jednu moc těžká

  11. Osamělí vlci vyjí na měsíc

  1. ANO - každá skupina hrochů má školku, ve které jsou samice s dětmi. Odejde-li samice pryč, pečují o mládě ostatní.
  2. NE - Lidé si to sice myslí, ale nabyly přeloženy žádné důkazy.
  3. ANO - Gibon chodí po liánách vzpřímeně. Ostatní opice to umí jen po čtyřech.
  4. ANO jen částečně - Jihoameričtí netopýři živící se žábami, dokáží podle hlasu poznat jedovaté druhy, ale šťavnatost oběti ne.
  5. ANO - je to však jen barevná forma levharta.
  6. NE - Mohou se však uvolnit a zapíchnout do kůže pokud se jich někdo dotkne.
  7. ANO - Někdy se rozhodne místo útěku lvici postavit.
  8. NE
  9. NE - hrby jsou zásobárnou tuku.
  10. NE - tato zprávy nikdy nebyly věrohodně doloženy.
  11. NE - Vlci v noci vyjí, aby se dorozuměli s ostatními členy smečky a vyznačili si svůj okrsek.

Co tě baví na The Sims 2?

18. května 2008 v 13:11 ANKETY
anketa

Pochodové značky

17. května 2008 v 22:30 ŠIFRY

jdi rovně

odboč vpravo

odboč vlevo

pospěš si

utíkej

tudy nechoď

zastav se na deset minut

dopis deset kroků

dopis zde

pozor překážka

tábor tímto směrem

rozdělte se

odešel jsem tudy

přebroď se

vracím se

jdi podle listů

končím značení


5. díl - MH

17. května 2008 v 11:07 MIRANDIN HOROR
5. díl
Začít si teď zoufat nemělo smysl. Nejdříve jsem se musela dostat domů. Protože jsem na večírku nechtěla hlídat kabelku, dala jsem si pro jistotu do lodiček bankovku. Teď jsem si k tomu nápadu blahopřála. Nemusela jsem se v tom hrozným lijáku plahočit pěšky.
Když jsem vystoupila z taxíku ulevilo se mi. Naštěstí taxikář nebyl zvědavý a nevyptával se, proč běhám ráno po městě zmoklá a špinavá.
Zrovna jsem se chystala do vany, když zazvonil telefon.
"Tak co jak se cítíš? Jaké to je lišit se od normálních lidí? Je to hrozné, viď. Neboj se, bude ještě hůř!!!!"
Ze sluchátka se ozýval mužský hlas. Než jsem stačila něco říct zavěsil.
Rozhodla jsem se, že nesmím začít panikařit. Začala jsem shánět veškeré informace o vlkodlacích. Nejdříve na internetu.
Tam jsem moc nepochodila, tak jsem zkusila knihovnu.
Prohledala jsem hodně knih, ale pomoc žádná. Jen samé pověry a středověké povídačky.
Už jsem se chystala odejít, když jsem v novinách uviděla titulek - "Vlkodlačí příšera nepřestává útočit". Po přečtení článku se mi ulevilo. Nic konkrétního naštěstí nikdo neví. Jen spekulace podle pár výpovědí vyděšených obětí.
Protože jsem zatím nenašla řešení, rozhodla jsem se podvolit. Aby mě nikdo nemohl identifikovat podle oblečení, koupila jsem si nejběžnější teplákovou soupravu, jaká se dala sehnat. Každý večer jsem se do ní oblékla a čekala…..
Jakmile nastala proměna, nedokázala jsem své chování ovládat.
Vnímala jsem své tělo, jak se plíží křovím a číhá na novou oběť. Trpěla jsem tíž, že to nemůžu zastavit, ale jen přihlížet.
Naštěstí jsem si vždy pamatovala jen chvíli před útokem a potom vůbec nic.
Bohužel zprávy v novinách začaly být více znepokojivé.
Moje útoky se stávaly stále agresivnějšími. Napadení lidé začínaly mít zranění. Zatím jen modřiny, škrábance a boule, ale příště to může být horší.
Podruhé se mi ozval neznámý:
" Začíná se z tebe pomaličku stávat netvor. Už brzy přestaneš ztrácet paměť a budeš muset přihlížet svému násilí. Těš se…….."
Ani teď mě nepustil ke slovu. Kdo to je? Jaktože ví o mém problému? Snad ne ten záhadný muž z hor.
Snažila jsem své napjaté nervy uklidnit jógou, když mě navštívila Vanesa.
Potřebovala mi vylíčit novinky ve svém vztahu s Patrikem:
" Vztah na dálku mě už začíná unavovat. Vidíme se strašně málo a já cítím, že on by mohl být ten pravý. Dnes mi v práci nabídli lepší místo, zrovna v Patrikově městě, tak nevím jestli to mám vzít."
"Jestli ho miluješ, tak to vezmi a nepřemýšlej," radila jsem jí.
"Hlavně neber ohledy na mě. Kamarádit se dá i po telefonu, ale randit dost špatně."
Řešili jsem to ještě dlouho. Úzkostlivě jsem však hlídala, aby Vanesa odešla, než se začne šeřit. Nesmí mě vidět jak se proměním.
Bohužel jsem ji nevyprovodila dost brzy na to, abych ji úplně ochránila. Moje nové já se ji hned po změně vydalo pronásledovat.
I když jsem se snažila ovládat svou mysl sebevíc, útoku na ni jsem nezabránila.
Začala jsem ji drápat po obličeji. V hlavě mi pořád dokola znělo: "Jak se opovažuješ mě opustit. Jak se opovažuješ mě ………."
Vanesa se snažila bránit. Bylo to však marné. Moje síla totiž neuvěřitelně vzrostla a taková drobná žena neměla nejmenší šanci.
Zůstala ležet na zemi v bezvědomí. Mé tělo uteklo pryč a nechalo ji tam bez pomoci.
Pokračování příště…..

Morseova Abeceda

16. května 2008 v 15:31 ŠIFRY

Morseova Abeceda

A . - Akát

B - . . . Blýskavice
C - . - . Cílovníci
D - . . Dálava
E . Erb
F . . - . Filipíny
G - - . Grónská zem
H . . . . Hrachovina
CH - - - - CHléb nám dává
I . . Ibis
J . - - - Jasmín bílý
K - . - Krákorá
L . - . . Lupíneček
M - - Mává
N - . Nástup
O - - - Ó náš pán
P . - - . Papírníci
Q - - . - Kvílí orkán
R . - . Rarášek
S . . . Sekera
T - Trám
U . . - Učený
V . . . - Vyučený
W . - - Vagón klád
X - . - - Xénokratés
Y - . - - Ýgar mává
Z - - . . Známá žen

co se vám může hodit

Zač. vysílání - . - . - . - .
Jsem připraven . - - .
Rozumím - - - - . -
Nerozumím . . . . . . .
Pomaleji - . - . - ..
Omyl . / . / . / . / . / . / . / . / .
Čekej . - . . .
Opakuji . . / . . / . . / . . / . .
Konec vysílání . . . - . -
Zlomková čára - . . - .
SOS . . . / - - - / . . .

čísla

1 . - - - -
2 . . - - -
3 . . . - -
4 . . . . -
5 . . . . .
6 - . . . .
7 - - . . .
8 - - - . .
9 - - - - .
0 - - - - -

znaky
. . - . - . -
, - - . . - -
; - . - . - .
! - - . . . -
? . . - - . .
: - - - . . .
- - . . . . -
= - . . . -
" . - .. - .
() - . - - . -
a nakonec
@ . - - . - .


Zápalky - 1

14. května 2008 v 21:08 SUPER HÁDANKY

3 úkoly ze zápalkami

Nachystejte si pár zápalek a můžete zkusit malí logický testík.
1.Přemístěte 2 zápalky tak, aby vznikly 4 rovnostranné trojúhelníky.
2. Přemístěte 6 zápalek tak, aby vznikla hvězda se 6 stejně velkými kosočtverci.
3. 2 zápalky přemísti a 1 přidej, aby ti vzniklo 6 kosočtverců.

odpovědi:

1.
2.
3.

1. díl - OP

14. května 2008 v 12:30 OPOŽDĚNÁ POMSTA

1. díl

Tohle jsem já - Melisa - v době kdy mi bylo asi 23 let.
Pocházím z bohaté rodiny. Jako jedináček jsem byla patřičně rozmazlená. Přesto jsem o společnosti, ve které jsem žila neměla žádné naivní iluze. V prince na bílém koni jsem nevěřila ani jako malá holka.
Tohle je můj tatínek Karel.
Protože mi máma umřela, když jsem byla malá, byl to pro mě nejdůležitější člověk v mém tehdejším životě.
Táta vlastnil velkou dobře prosperující stavební firmu.
Dům, ve kterém dodnes bydlím, navrhl sám.
S tím jak se firma rozrůstala, se začal věnovat jejímu vedení a architekturu pověsil na hřebík. Což je myslím velká škoda.
Tátova profese víceméně ovlivnila i moji volbu povolání. Vystudovala jsem bytové návrhářství a otevřela si svou kancelář spadající pod rodinný podnik.
Práce mě neskutečně bavila. Protože mám pro návrhářství talent, měla jsem brzy dost zákazníků.
Jinak jsem však byla typickým příkladem mladé ženy z vyšších vrstev. Mou hlavní starostí bylo vypadat po všech stránkách skvěle.
Trávila jsem dlouhé hodiny zdokonalováním své postavy.
Nedala jsem si pokoj ani u televize.
Sauna, vířivka, návštěvy kosmetiky a kadeřnice pro mě byly samozřejmostí, bez které bych nemohla existovat.
Pokud jsem zrovna někde odpočívala, už jsem v duchu řešila problém jak udržet svůj šatník s módou. Dnes se tomu jen usmívám. Až život mi totiž ukázal, co je důležité.
Hlavní kanceláře firmy se nacházely v našem domě. Zde se také scházelo nejužší vedení.
Táta - majitel a ředitel
Oskar - hlavní architekt
Petr - hlavní vedoucí staveb
a já
S Oskarem nás už pár let pojil velice úzký vztah. Milovala jsem ho a mým neuskutečnitelným snem bylo se za něj provdat.
Bohužel Oskar byl ženatý. Jeho manželka Melánie byla neskutečná semetrika dělající mu ze života peklo. Bohužel se s ní nemohl a vlastně ani nechtěl rozvést. To mě dlouho bolelo. Trvalo několik let, něž jsem se s tím smířila.
Nezbylo nám tedy než využívat každé volné chvilky v práci, kdy jsme se ocitli jen my dva.
Tenhle tajný život mi stále více vadil. Nebavilo mě chodit všude sama a nemoct se ke své lásce přiznat.
Nakonec jsem došla k rozhodnutí. Pokud to nemůže být Oskar, musím si najít jiného snoubence. Vyhlédla jsem si tedy Petra. Po všech stránkách je to dobrá partie, kterou mi táta určitě s radostí schválí. Začínal se totiž bát, že mu zůstanu na ocet.
Pokračování příště…….

4. díl - MH

14. května 2008 v 10:46 MIRANDIN HOROR

4. díl

Vrátila jsem se do chaty. U stolu seděla Vanesa, která se právě vrátila. Snažila jsem se ruku před ní chovat, ale odhalila mě.
Chtěla vidět, co schovávám. Když spatřila mé zranění vyděsila se.
Začala mi ruku ošetřovat. Já , abych nemusela nic složitě vysvětlovat, jsem si vymyslela historku o tom, že jsem se po tmě poranila při cestě na záchod o vyčnívající hřebíky.
Naštěstí mi uvěřila.
Odpoledne byl naplánován náš návrat domů.. Cítila jsem velkou úlevu. Dodnes totiž nepochopím, co mě nutilo nikomu se nesvěřit a lhát.
V taxi bylo nezvyklé ticho. Vanesa přemýšlela, jak bude její nový vztah fungovat na dálku. Já jsem se snažila pochopit události posledních dní. Nenacházela jsem však rozumné vysvětlení.
Po návratu domů se se mnou udála velká změna. Cítila jsem se neustále unavená. Nebyla jsem schopná nic dělat. Většinu dne jsem proseděla před televizí.
Snažila jsem se donutit ke své pravidelné rozcvičce v bazénu, se kterou jsem si dlouhá léta udržovala kondici.
Většinou to skončilo tím, že jsem si lehla na hladinu a nechala se jen tak unášet.
Nebyla jsem schopná si ani uvařit. Poslíček s pizzou začal být pravidelným návštěvníkem.
Aspoň kousat jsem zatím nebyla líná.
Večer jsem většinou padla do postele před setměním. Zvláštní bylo, že se mi přestaly zdát ty strašidelné sny.
Horší bylo probuzení. Byla jsem si jistá, že jsem usnula v posteli. Ráno jsem pak ležela třeba na gauči.
Někdy dokonce venku na lehátku. Začala jsem proto přemýšlet o náměsíčnosti.
Při návštěvě kamarádky Pavlíny mě při sledování zpráv upoutal příspěvek o opakujícím se strašení lidí u hřbitova.
Pavlína mi to potvrdila:
" Mojí známé se to také stalo. Vracela se kolem hřbitova domů a najednou ji začalo honit divné chlupaté stvoření. Nejspíš se někdo převlékl do masky vlkodlaka a dělá si z lidí srandu."
Ta zpráva mě vylekala. Něco mi říkalo, že to nebude jen výstřelek vtipálka.
Když jsem se druhý den probudila pro změnu před domem, rozhodla jsem se jednat.
Pila jsem jednou kafe za druhým, abych neusnula.
Zdálo se , že mám úspěch. Začínalo se stmívat a zatím jsem byla vzhůru.
Najednou jsem se podívala na své ruce a nepoznávala je. Byly celé chlupaté.
Rychle jsem běžela k zrcadlu.
Zírala na mě tvář z mého snu. Co bylo potom si nepamatuji……..
Ráno jsem se probudila u bazénu. Snažila jsem si namluvit, že se mi vše jen zdálo.
Večer jsem byla pozvaná na večírek. Bylo krásně a tak jsem na taxi čekala venku.
Slunce zrovna zapadlo a mě znovu během pár vteřin obrostlo tělo chlupy.
Zapomněla jsem na taxík a odběhla pryč. Víc zase nevím….
Probral mě až pocit chladu. Venku totiž pršelo a já ležela na hřbitově na lavečce.
Teď už jsem nemohla popírat pravdu. Já, která jsem nikdy nevěřila na strašidla ani nadpřirozené bytosti, se každý večer měním ve vlkodlaka a pronásleduji slušné lidi.
Co s tím budu dělat jsem neměla nejmenší tušení.
Pokračování příště…….

Ano nebo Ne - rostliny

13. května 2008 v 20:07 SUPER HÁDANKY
Ano nebo Ne
Nachystejte si papír a tužku.
Napište si čísla od 1 po 11. Odpovídat budete jednoduše ano nebo ne a správnost si ověřte dole.
1. Liány rostou do výšky,jakou má Eiffelovka věž,a jsou tak pevné, že unesou slona
2. Děti se mohou otrávit zelenými bramborami
3. Mravenci pěstují na dubech jablka
4. Modré růže kvetou jen v Číně
5. Květy dělají voňavky pro včely
6. Při výrobě zmrzliny se používají orchidee.
7. Mexické fazole vyskakují z mateřských rostlin
8. Houby jsou tak silné, že prorazí povrchem silnice a chodníku
9. Plavuně se používaly jako střelivo při ohňostrojích
10. Na vrcholu Mount Everestu, nejvyšší hory světa, kvetou rostliny
11. Rostliny křičí když mají žízeň
  1. Asi ANO - Eiffelovka měří 320 metrů a bylo objeveno několik lián o délce 300 metrů. Několik spletených lián by slona mohlo unést.
  2. ANO - zelené brambory obsahují silně jedovatý solanin. Vařením se nezničí.
  3. NE - útvar nazývaný dubové jablko (duběnka) na některých dubech vytváří samičky vosy, když nakladou do pupene vajíčka.
  4. NE - neexistují skutečně modré nebo černé růže.
  5. ANO jen částečně - jeden druh včely sbírá voňavé látky na orchidejích v Latinské Americe. Vůně přiláká samečky a pohled na jejich třpytivý roj přitahuje samičky.
  6. ANO jen částečně - některé druhy vanilkové zmrzliny se ochucují sušenými plody orchideje Vanila planifolia.
  7. NE - vyskakování semen z mexických fazolí způsobují housenky žijící uvnitř lusku.
  8. ANO - Plodnice některých hub mohou rozlomit asfalt nebo zvednout dlažební kostku.
  9. Výtrusnice plavuně vidlačky obsahují žlutý prášek, který se kdysi při ohňostrojích používal.
  10. NE - Největší výška , kde byla nalezena rostlina, je 6135 metrů - ptačinec poléhavý.
  11. ANO jen částečně - žíznivé rostliny vydávají mlaskavé zvuky, které vznikají vibracemi malých trubiček uvnitř těla rostlin.

Ano nebo Ne - mořský svět

12. května 2008 v 22:05 SUPER HÁDANKY
Ano nebo Ne

Nachystejte si papír a tužku.

Napište si čísla od 1 po 9. Odpovídat budete jednoduše ano nebo ne a správnost si ověřte dole.
1. Velké želvy pláčou
2. Dynamit obsahuje schránky planktonu
3. Když se chobotnice poleká zbělá
4. Jehla mořská napodobuje dýmku
5. Krabi se vozí na delfínech
6. Ústřice často mění pohlaví
7. Homolice harpunují lidi
8. Ježík se dokáže prořezat cestu ven ze žaludku žraloka
9. Mečoun má špičku svého " meče" napuštěnou arzenem

Odpovědi:

1. ano - pláčou na souši, aby si vyčistily oči od písku
2. ano - vysušené schránky rozsivek (druh planktonu) se napustí nitroglycerinem a vznikne dynamit
3. ano - když je chobotnice vyplašená umí měnit barvy
4. ne- podobá se dýmce jen náhodou
5. ne - pohybují se vlastní silou
6. ano - rodí se jako samečci a časem se přemění na samičky. Po nakladení vajíček se změní znovu na samečky.
7. ano - útočí na kořist dutým jedovým zubem. Mohou tak bodnout neopatrné sběrače ulit. Usmrtily již několik lidí.
8. ne - je to nepravděpodobné
9. ne - je to neškodná ryba

Opožděná pomsta - úvod

12. května 2008 v 20:03 OPOŽDĚNÁ POMSTA
Lehce detektivní komix o tom, že zlo bývá potrestáno, i když to někdy trvá i pár let.

PROSÍM OMLUVTE ZHORŠENOU OSTROST FOTEK. V DOBE PSANÍ KOMIXU JSEM JEŠTĚ NEVLASTNILA PHOTOFILTRE A NEMÁM MOC DOBRÝ POČÍTAČ.

3. díl - MH

12. května 2008 v 11:50 MIRANDIN HOROR

3. díl

Rozhodla jsem se na tuhle divnou záležitost nemyslet.
Nakoupila jsem potřebné potraviny a vrátila se s Vanesou do chaty.
Když jsem vcházela do dveří, ohlédla jsem se.
Na kraji lesa jsem spatřila černého vlka, který mě upřeně pozoroval. Rychle jsem zabouchla dveře.
Vanese jsem nic neřekla. Měla totiž plnou hlavu Patrika, který se jí na první pohled zalíbil. .
Když se mi v noci konečně podařilo usnout, zdál se mi hrozný sen.
Šla jsem kolem lesa a potkala jsem znovu toho černého vlka.
Bez varování se na mě vrhl a pokousal mě.
Viděla jsem se jak nehybně ležím na zemi a vlk nade mnou……….
Nevím jak vše dopadlo, protože jsem se probudila. Musela jsem jít ven a nadychat se čerstvého vzduchu, abych neomdlela.
Venku jsem nevěřila svým očím. Před chatou čekal ten samý vlk z mého snu.
Nevím, kde jsem sebrala odvahu, ale podařilo se mi ho odehnat.
Odpoledne jsem chtěla udělat Vanese radost a pozvala jsem Patrika na opékání. Nedalo mi to a zeptala jsem se na vlky.
"Pár jich tu v horách žije, ale lidí si vůbec nevšímají. Ještě jsem neslyšel, že by někoho napadli."
Trochu mě to uklidnilo. Snad za všechno může moje bujná fantazie.
Můj důvěrný rozhovor s Patrikem si Vanesa vyložila jako flirtování a dělala uraženou.
Chudák Patrik začal být celý nesvůj: "Chtěl jsem Vanesu pozvat večer někam si posedět, ale teď nevím jestli by o to vůbec stála."
Poslala jsem ho za ní s ujištěním, že na nic jiného celý den nečekala.
Vanesa jen zářila štěstím. Jen se bála, aby mi nevadilo, že tu zůstanu večer sama.
"Jen běž, já jsem si stejně chtěla dočíst román. Nevím jak to dopadne a jsem strašně napnutá," lhala jsem ji.
I když jsem se začínala bát, nemohla jsem jí přece zkazit rande.
Jen oba odešli, uviděla jsem vlka znovu. Teď hrabal u studánky.
Snažila jsem se ho vyplašit. Dal si říct a utekl.
Na kraji lesa se zastavil a začal výt. Úplně mi z toho naskočila husí kůže.
Lehla jsem si do postele a snažila se číst.
Nakonec jsem v lékárničce našla prášek na spaní a podařilo se mi usnout.
Zdálo se mi tentokrát o dvou vlcích. Nevypadali zle, spíše se chovali přátelsky.......
Pak se mi najednou zjevil hrůzostrašný obličej.......
Leknutím jsem se probudila a měla pocit, že se udusím.
Vyběhla jsem pře chatu a on už na mě na kraji lesa čekal. Nechal se pohladit a já si teprve teď všimla, jak mu svítí oči.
Najednou se naježil a kousl mě.
Nevím, co se přesně stalo, ale já jsem vůbec necítila žádnou bolest. Jen na ruce mi začala téct krev.
Pokračování příště…….

2. díl - MH

9. května 2008 v 18:02 MIRANDIN HOROR

2. díl

Saša byl už pár dní pryč, ale já jsem se s tím nemohla stále srovnat. Pomalu jsem ani nevycházela z domu a neustále jsem plakala.
Vanesa se mě snažila dostat ze špatné nálady. Každý den se alespoň na chvíli zastavila. Mluvila o všem možném, ale já jsem ji moc nevnímala.
Nakonec přišla se zajímavým nápadem: " Kamarádka má chatu v horách a na pár dní mi ji půjčila. Pojedeš se mnou? Užijeme si klidu a pohody jen my dvě."
Nedovolila mi odmítnout. Druhý den jsem sbalila pár věcí a vyrazila do neznáma.
Kdybych tenkrát tušila, že toto rozhodnutí změní můj dosavadní život od základů, asi bych měla velký strach. Takhle jsem se těšila na příjemnou změnu.
Vanesa po nekonečném hledání našla chatu. Měla dobrou náladu a hýřila optimismem. Já jsem však v tu chvíli pocítila u srdce neuvěřitelnou úzkost, jako by se mělo něco zlého stát.
Krásné prostředí a čistý horský vzduch mé obavy rozptýlili. Poddala jsem se sladkému nic nedělání a čerpala energii pro návrat do města.
Naše zásoby z domova nebyly nekonečné, proto se muselo začít přemýšlet o návštěvě obchodu.
Také zábava jen ve dvou brzy začala váznout
Potěšila nás tedy návštěva našeho souseda Patrika.
Poradil, kam máme jít nakoupit a pobavit se. V nedalekém parku se můžeme vyblbnout jak chceme.
Park byl úžasný. Vanesa zapomněla na to, že není pohybově nadaná, a málem se zabila sekyrkou.
Já jsem sebou vzala svůj fotoaparát, takže jsem fotila jako divá.
Fotila jsem co mi přišlo před objektiv.
Náhle jsem měla pocit, že mě upřeně někdo sleduje. Ohlížela jsem se, ale nikoho jsem neviděla. Přesto jsem až v kostech cítila, ten nenávistný pohled.
Vanesa chtěla soutěžit na kládě a já jsem se přidala , protože nebylo těžké ji porazit.
Po dlouhé době jsem se zase od srdce smála.
Potom jsem najednou zase ucítila ten zlý pohled a v tu ránu jsem byla ve vodě já.
Snažila jsem se nenápadně rozhlížet, jestli někoho neuvidím. Nic zvláštního jsem však nespatřila. Všichni návštěvníci vypadali normálně a zabraní do své zábavy.
U jídla si ke mně přisedla nějaká holka. Ani chvíli nezavřela pusu. Prohodila však něco docela zajímavého: " Přestav si, před několika dny tu lidé začali potkávat podivného chlápka. Z nikým se nebaví a tváří se strašně nepřístupně. Vypadá jako by někoho sledoval."
Zpozorněla jsem. Teď jsem měla na výběr dvě možnosti. Buď jsem se zbláznila, nebo mě sleduje nějaký psychopat. Nevím, která z těchto možností je lepší.
Pokračování příště……

Moje výrobky

2. května 2008 v 13:36 | Nikola |  MOJE VÝTVORY
Toto jsou moje výrobky za 7 let, co navštěvuji keramický kroužek.

Jaký máš názor na fretky?

2. května 2008 v 13:02 ANKETY
anketa